Naše zdraví - stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě

Zahrada srdce

Alane Waters

Kdybyste si mohli vybrat nějaké místo, kde byste prožili zbytek svého života, jaké prostředí byste si vybrali - venkov, pláž, divočinu, jeskyni?

Nedávno jsme o této otázce diskutovali u nás doma a nakonec jsem došla k tomu, že bych si nejraději vybrala zahradu. Pokud jste někdy měli možnost být v krásné zahradě, tak víte, jak vás to přitahuje studovat pečlivěji překrásné květiny a obdivovat majestátné stromy a umě tvarované keře. Je to prostě nádherné prostředí! Jaký pokoj můžete cítit, když se díváte na věci přírody, které odrážejí laskavost a dobrotu svého Stvořitele!

V této studii o pěstování křesťanského charakteru v našich dětech, budeme používat zahradu jako svou učebnici, protože mezi zahradou a srdcem je mnoho podobností.

Dovolte mi položit vám otázku: Jaké osoby potřebujeme, abychom získali překrásnou zahradu? Zahradníka, někdo, kdo bude dohlížet na práci, plánování a pečování o zahradu. Nemusí nezbytně dělat všechnu práci sám, ale musí být zodpovědný, aby zkontroloval, zda je posekaná tráva, zda jsou ostříhány keře, vytrhaný plevel a zasazeny všechny květinové cibulky ve správnou dobu.

Jako rodiče jsme od Pána dostali děti, které máme pěstovat a vychovávat k jeho slávě. Máme být zahradníky jejich srdcí, zodpovědní za kypření a hnojení půdy, která bude produkovat dobré ovoce Kristova charakteru. Bůh nás, zahradníky, chce naučit, jak máme obdělávat půdu v srdcích našich dětí, aby v sobě vyprodukovala krásu charakteru Ježíše Krista.

Dar k zapůjčení

Vzpomeňte si na zkušenost Amrama a Jochebet. Pamatujete, když Faraónova dcera našla jejich syna Mojžíše v košíčku v řece a ptala se po nějaké hebrejské ženě, aby jí odchovala dítě? A tak Amram a Jochebet znovu dostali své dítě, aby ho vychovali pro Pána. Nejenže dostali příležitost, aby vychovali toto dítě, ale dostávali za to i plat. Není to úžasné?

V Exodus 2,9 byl Jochebet dán příkaz: "Vezmi si toto dítě a odchovej mi ho pro mne a já ti za to budu platit." Tato slova byla pronesena Egyptskou princeznou k Mojžíšově matce, ale jsou aplikovatelná na všechny rodiče. David řekl: "Děti jsou dědictvím Pána." Žalm 127,3. Naše děti jsou požehnáním z nebes, ale jsou nám jednoduše zapůjčeny na určitou dobu, abychom se mohli o ně postarat a připravit je na věčnost.

Všichni jako rodiče dostaneme zaplaceno za výchovu svých dětí. Ne dočasnou odměnou, ale v požehnání, které je daleko lepší než stříbro a zlato. Máme požehnání ve společenství, které si utváříme se svými dětmi a z uspokojení, které můžeme získat, když vidíme, jak se učí mít osobní vztah s Ježíšem Kristem. Toto a mnohé jiné jsou odměny, které získáváme na této zemi; ale největší odměna bude, až přijde Ježíš a spolu s našimi dětmi budeme moci říct: "Hle, náš Bůh, na kterého jsme očekávali a on nás zachrání." Izaiáš 25,9. Potom Král vesmíru položí korunu na hlavu našeho dítěte a řekne mu: "Vejdi v radost svého Pána." Matouš 25,21.

Není většího zaměstnání, profese, misijní práce nebo zodpovědnosti, než jenž byla dána nám jako rodičům, abychom vychovali naše děti pro Pána. Je to ta největší a nejsvatější přednost, která kdy byla dána mužům a ženám. A pokud je nějaká výzva, která nás má odvést od tohoto díla, musí to být podvoleno prvnímu dílu, které nám Bůh dal jako rodičům.

Jak začít zahradničit

Krátce poté, co jsme se s mým manželem Tomem vzali, rozhodli jsme se, že budeme mít zahradu. Ani jeden z nás neměl zkušenost v zahradničení, ale stejně jsme byli nadšeni z našich představ. V době sklizně jsme měli pár rajčat, pár hrášků a dokonce i nějaké zelené fazolky, ale naše sklizeň se nedala porovnat s cenou našeho obdělávání zahrady. Proč? Protože jsme neměli praktické pochopení toho, jak na zahradě pěstovat.

Tak se podobně mnozí z nás stávají rodiči bez nějakého vzdělání se nebo praktického porozumění, kde začít nebo jak pěstovat srdce našich dětí. V Božích inspirovaných radách mžeme najít instrukce, které potřebujeme. Jak by bylo dobré, kdybychom začali studovat tyto důležité zásady ještě před tím, než se nám narodí první dítě! Přesto mnozí z nás, kteří tomuto nerozumí, se ocitnou uprostřed rodičovství absolutně nepřipraveni. Potom musíme začít tam, kde právě jsme, a jít vpřed. Nebuďme zmalomyslněni. Ježíš nám zaslíbil: "Moje milost je pro tebe dostačující, protože moje síla je dokonalá v slabosti." 2. Korintským 12,9. Pro každého z nás je Boží milost dostačující. Když si uvědomíme, že jsme slabí a voláme k Němu, dává nám Svou vytrvalou sílu.

Ráda bych se s vámi podělila o to, kde bychom měli začít. V 5. Mojžíšově 6,6-7 Pán hovoří skrze Mojžíše: "Tato slova, která vám přikazuji tohoto dne, ať jsou ve vašich srdcích; a učte je pilně svoje děti, a měli byste o tom mluvit, ať budete sedět doma nebo když budete na cestě, nebo když půjdete spát, či budete vstávat." Od našeho prvního ranního odevzdání se, máme dovolit Kristu, aby v nás vykonával praktický příklad poznání a přijímání moci konat vůli Boží, když vychováváme své děti ke kráčení s Ním. Když sedíme u jídelního stolu, když žehlíme oblečení, když je doba rodinné rekreace, když máme rodinnou pobožnost, když jdeme do postele, když ráno vstáváme - po celý den je Boží bráno prakticky a evangelium je zviditelněno v životech každého člena rodiny. Pouze na pevném základu Božího slova můžeme vypěstovat krásnou a plodnou zahradu srdce.

Duchovní nástroje

Tak, teď když víme, že můžeme získat moc a instrukce pro úspěšné zahradničení, jaké budeme potřebovat nářadí? Ve fyzické zahradě používáme motyčky, hrábě a hadice na zalévání - všechny možné nástroje, aby naše práce byla úspěšná a efektivní - spolu s kolečky k odvážení toho, co je špatného a k přivezení materiálu pro dobrou půdu. Jaké je některé nářadí, které má Bůh pro nás, jako rodiče, abychom obdělávali zahradu srdcí našich děti?

Modlitba

Modlitba je asi tím nejdůležitějším nářadím, které nám Bůh dal. V modlitbě máme příležitost komunikovat s Bohem - říci Mu své potřeby a touhy. Skrze modlitbu je pro nás dostupná moc z nebes pro naši práci s dětmi. Jak často ztrácíme tuto moc, protože zanedbáváme tuto nejmocnější zbraň, abychom získali srdce našich dětí!

Musíme být upřímní, když se modlíme za své děti, žádat Boha, aby nám dal moudrost poznat, jak správně vykonávat úkol, který nám svěřil. Musíme se modlit specificky, žádat Boha, aby nám ukázal, jak můžeme pomoci svým dětem zvítězit nad určitými slabými stránkami charakteru a jak rozvinout kvality, které jim chybí. Modlitba je životně důležitá! Musíme prosit Boha o moudrost, abychom viděli věci, které jsme předtím přehlíželi, protože jsme možná byli slepí k těm malým semínkům plevele, kdy se hřích pokoušel zakořenit v srdcích našich dětí, což by jednou přerostlo ve velkou zkázu.

Někdy je plevel velmi pěkný. Tam, kde bydlíme, máme krásné druhy plevelu, které nevypadají vůbec nebezpečně, zvláště když jsou mladé a jemné. Někdy jsou v našich dětech charakterové stránky, které nevidíme jako ničící, ale pokud je necháme růst, všechno přemůžou a budou pro naše děti zkázou. Dám vám malý jednoduchý příklad z vlastní zkušenosti:

Zdravím Marii u dveří a říkám své dceři: "Allison, řekni Marii ahoj." Allison se podívá na Marii, otočí se a schová se za mne.

Už jste někdy zažili něco podobného? Jakou omluvu pro to my, rodiče, nacházíme? Řekneme: "Ona se stydí." Pravá stydlivost - tichý a pokorný duch - je něco, co je vlastností nebes. Přesto pravá pokora není nikdy nezdvořilá nebo neposlušná. Místo toho bych své dítě měla učit, aby tak milovalo své rodiče a věřilo jim, že když ho požádám, aby pozdravila Marii, tak může říct: "Ahoj, Marie", i když je velmi stydlivá.

Když vidíme falešnou stydlivost v počátcích tak, jak jsem to teď popsala, nevypadá to tak špatně; často si můžeme pomyslet, že to je vlastně milé. Ale jak často poté, co omluvíme chování svých dětí, že jsou stydlivé, jsou za pár minut velmi hlasité, rozdováděné a dělají všechny možné věci, které jsou velmi daleko od pravé stydlivosti. A tak Bůh nám chce dát, jako zahradníkům, moudrost, abychom viděli, že se do charakterů našich dětí vkrádají malá semínka, na která si nedáváme tak dobrý pozor, jak bychom měli. Právě skrze nástroj modlitby můžeme požádat Boha, aby nám dal správné porozumění, které potřebujeme, abychom pomohli našim dětem rozvíjet spravedlivý charakter.

Trpělivost

Našim druhým nástrojem je nevyčerpatelná trpělivost. Máš tuto charakterovou vlastnost? Jednu dobu jsem si myslela, že jsem neobyčejně trpělivá. Moje spolupracovnice z ošetřovny, kde jsem pracovala, mne chválily za trpělivost k občasnému arogantnímu lékaři, k agresivní sestřičce, podrážděné rodině nebo k samotným pacientům. Tyto prožitky mne ujišťovaly, jak se zdám být velmi trpělivá a snášenlivá. No a potom jsem měla děti! Najednou se tichost a trpělivost začala vytrácet a já jsem uviděla součást svého charakteru, kterou jsem nikdy předtím neviděla.

Když jsem si uvědomila svou slabost, upřímně jsem toužila to změnit. Ale zdálo se, že čím více jsem se snažila a čím upřímněji jsem se modlila, tím více situací přicházelo, které zkoušely mou trpělivost až přes míru. Obzvláště jednoho dne jsem se modlila a mohla jsem cítit Ducha Božího, který mluvil k mému srdci, abych se podvolila. Ale asi ve čtyři hodiny odpoledne, jedno z mých dětí udělalo nějakou maličkost, čímž můj pohár přetekl, a já jsem ztratila trpělivost. Okamžitě vyplul na povrch ten starý zlozvyk, který jsem si vypěstovala a já jsem začala naštvaně mluvit.

Poté, co jsem ztratila trpělivost, byla jsem z toho zdrcená a řekla jsem: "Pane, zase jsem to udělala!" Šla jsem ven, volala jsem s pláčem k Pánu ve svém srdci: "Proč nemůžu být trpělivá? Modlím se a modlím a modlím, ale Ty mi na moje modlitby neodpovídáš, Pane. Co je se mnou?" Pán promluvil k mému srdci. "Odpovídám na tvou modlitbu. Snažím se ti pomoci pěstovat trpělivost tím, že dovolím, aby přišly okolnosti, které tě vždy přivedou ke Mně blíž, abys na mně skrze tyto zkušenosti byla závislá."

Přátelé, všichni čelíme nepříteli, který má plno práce spolu se svými satanskými zástupy, aby zaséval plevel a koukol do srdcí našich dětí. Bůh nás vyzývá, abychom rozvíjeli trpělivost.

Sebeovládání

Dalším nástrojem, který potřebujeme, je sebeovládání. Pokud očekáváme, že naše děti budou mít tuto Kristovu vlastnost, potom musíme začít sebeovládání rozvíjet sami u sebe. Naše pocity, emoce a dokonce i naše chuť musí být uvedena pod nadvládu moci Boží.

Bojovala jsem, abych získala vítězství v této oblasti, což asi prožila většina z vás. Jednu dobu jsem měla moc ráda dva druhy sladkostí, jednou z nich byly arašídy v cukrové polevě M and M´s a to druhé byly takové oplatky. Uvědomila jsem si, že Bůh říkal: "Tohle není pro tebe zdravé. Nepotřebuješ je." Ale i když jsem to popírala, tenhle zlozvyk měl nade mnou velkou kontrolu.

Den za dnem během mé polední přestávky v práci jsem šla do nemocničního dárkového obchodu. A tam ty krásně zabalené dobrůtky jakoby přemlouvaly mou ruku vytáhnout z kapsy aspoň nějakou tu korunu. Když jsem si uvědomila, že tohle je slabost mé chuti, odevzdala jsem se Pánu a potom jsem z Boží milosti zažila v této oblasti vítězství.

Ale proto, že jsem měla vítězství nad něčím třeba i dlouhých deset let, tak to neznamená, že už se ve stejné věci pokušení nevrátí. Před pár lety jsem stála ve frontě u pokladny a jelikož jsem dlouho nic nejedla, měla jsem už celkem hlad. Najednou, z ničeho nic, jsem uviděla ty mé oblíbené oplatky a okamžitě mne napadla myšlenka: "Proč si to prostě nevezmeš? Rodina s tebou není. Nikdy to nepoznají! Dodá ti to rychle energii a pak zas půjdeš dál." No a teď tělo chtělo říct: "No to by bylo pro tentokrát dobré. Tvá rodina se o tom nikdy nedozví. Jíst cukr přece není hřích." Ale najednou do mého srdce přišla výzva Ducha Božího: "V podstatě to nepotřebuješ." A tak jsem se modlila: "Pane, nechci, abys byl zklamán nebo smutný z nějakého mého jednání. Prosím pomoz mi." A pak jsem se pevně rozhodla, že zůstanu podvolena Bohu a Jeho vůli pro mne a moje já bylo podmaněno nadvládě nebeských sil.

Bůh volá rodiče, aby si uvědomili, že sebeovládání v našich životech je nástrojem, který pracuje nejen v našem srdci, ale má také vliv na rodinu, když pracujeme v zahradě srdcí našich dětí.

Pravda

Dalším nástrojem, který je velmi potřebný, je pravda. Co je to pravda? Pravda je nám příkladně ukázána v Kristově životě. To znamená, že my rodiče, jako zahradníci, musíme trávit čas každý den ve Slově Božím, abychom se učili, co je pravda. Je to více, než učení - mnohem více, než souhrn nějakých věroučných bodů. Pravda je zjevení Božích zásad skrze živé spojení s Kristem - spojení, které ovlivňuje, jak žijeme naše každodenní životy.

Šalamoun praví. "Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem." Přísloví 20,13. Bůh nás chce probudit, abychom viděli, co potřebujeme. A vede nás, abychom hledali řešení v Jeho Slově a skrze společenství s Ním v modlitbě. Potom můžeme získat zkušenost s Kristem, která nás uschopní příkladně žít pravdu v našich domovech. Mnozí z nás říkají, co je pravda, ale naše životy nekorespondují s tím, co mluví naše ústa. Vlastnit pravdu znamená, že žijeme to, co říkáme - držíme Jeho Slovo, a učíme a vedeme své děti, aby dělali to samé.

Před určitou dobou jsme měli cestu do Austrálie. Pár dnů před tím, než jsme měli odjet, k nám přišla náhlá studená vlna. Teplota klesla na mínus 20°C a i když byl začátek sezóny, voda v jezerech i řekách zamrzla. Jako rodina rádi bruslíme a den předtím, než jsme měli odjet, se nás děti zeptaly: "Nebylo by skvělé si jít zabruslit?" Prodiskutovali jsme to jako rodina a souhlasili jsme, že bychom šli odpoledne bruslit, v určitou hodinu a za určitých podmínek: že musí být vše připraveno před tím, než bude čas k odchodu na bruslení.

Když přišlo odpoledne, naše děti věrně splnily všechny povinnosti, které jim byly uloženy, a tak my, jak jsme slíbili, jsme jako celá rodina šli společně bruslit. Pro mne i pro manžela by bylo velmi lehké si rozumově vysvětlit: "No, říkali jsme, že můžeme jít, ale máme tu ještě tolik věcí, které musíme udělat, než zítra vyrazíme na tu dlouhou cestu. Děti budou mít příležitost bruslit, když se vrátíme." Ale Bůh chce, abychom naučili své děti důležitost mluvení pravdy tím, že jim dáme živý příklad. Úspěšné vedení v rodině je vedení pevnou a rovnocennou rukou.

Soucit

Soucit je další nástroj, který jako rodiče potřebujeme pro své děti. Neměli bychom je rozmazlovat nebo hýčkat, ale zbožný soucit nám dává porozumění jejich svéhlavosti. Nepřimhuřujeme oči, neignorujeme nebo nepřijímáme jejich špatné chování, ale rozumíme, proč naše děti bojují s hrdostí nebo leností či s nedostatkem sebeovládání.

Je velmi užitečné, když jednáme se svými dětmi, abychom jim ukázali soucit a pochopení pro jejich špatný skutek. Můžeme říct: "Miláčku, rozumím, proč to pro tebe bylo těžké. Taky se mi takové věci stávaly, ale Bůh říká, že nám nad tím může dát vítězství. I když se k tobě tvoje sestra nezachovala hezky a tvůj bratr s tebou mluvil nelaskavě, záleží na tom, aby ses ty naučil mít vítězství v Kristu při těchto těžkých situacích." Pravý soucit nám pomáhá vidět situace skrze oči našich dětí a pomáhá nám, abychom byli ochotni naslouchat jejich pohledu na věc, abychom jim mohli poskytnout vedení a ne se s nimi dostali do diskuse nebo předhazování si důkazů.

Když jsem své dcery učila hrát u nás doma na klavír, měla jsem příležitost praktikovat používání tohoto nástroje. Je typické, že když se děti učí hrát na nějaký nástroj, chtějí si píseň zahrát třikrát, čtyřikrát a potom se podívat na něco nového. Taková jsem byla i já, když jsem se učila, nemohla jsem hrát dobře, protože mne nikdo nikdy nevybídl k tomu, abychom zůstali u jedné věci dostatečně dlouho, abych se tak naučila pevné základy hudby. Tak na to jsem se zaměřila, když jsem učila své holčičky. Když chtěly odbíhat z písničky na písničku, mohla jsem s nimi soucítit, proč to tak chtěly, ale pověděla jsem jim svou vlastní zkušenost a řekla jsem. "Ne, chci, abyste to dělali znovu a znovu a znovu, dokud nebudete hrát správně každý takt." Když jsem k nim měla soucit, a přesto jsem vyžadovala, aby řádně zvládaly základy hudby, způsobilo to, že se mohly dostat ve svém hraní až za moje schopnosti. Tohle je jen malý příklad nástroje soucitu a jak to může pracovat v našich srdcích a domovech.

Pochopení

K tomu bych dodala, že potřebujeme vzít v úvahu nástroj pochopení. Soucit a pochopení jdou spolu ruku v ruce. Pochopení nám dovoluje poznat, jak se naše děti cítí. Můžeme se učit být soucitní a žádat Pána, aby nám pomohl jim sloužit. Ježíš řekl skrze Jakuba: "Pokud se někomu z vás nedostává moudrosti, žádej od Boha, který všem lidem dává svobodně." Jakub 1,5.

Někdy můžu říct: "Jak se ti teď daří se školou?", protože vidím, že mé dítě se kouká z okna na krásný nový sníh, který padá v kupách na zem. Pochopení říká: "Vím, že si myslí - už abych mohla jet z kopce dolů na saních a mít se skvěle!" Uvědomím si to a zavolám její myšlenky a pozornost zpět k práci v jejich rukou. Není těžké pomoci dětem znovu se vrátit k soustředění, když se odmyslí, pokud víš, s čím bojují.

Jednota

Dalším nástrojem, který je velmi důležitý, je jednota mezi manželi v rodičovském vztahu. Pokud máme zahradu a jsou dva zahradníci stejně důležití a přitom spolu nesouhlasí, jak má zahrada vypadat, tak potom zahrada nedopadne moc krásně. A tak je to v zahradě srdcí našich dětí: nedostatek jednoty způsobuje zmatek.

Můj manžel Tom a já jsme u nás doma udělali takovou dohodu. Když něco vidíme někdy každý jinak, tak nikdy nepůjdeme vpřed, dokud nebudeme jednotní. Někdy to znamená, že musíme jít zpět a studovat Boží Slovo, abychom našli správnou odpověď. Někdy zjistíme, že oba jsme byli na omylu, i když jsme si každý myslel, že přesně víme, co bychom měli udělat a že to můžeme dokázat z Božího Slova. Skrze modlitbu, pravé odevzdání se a studium, Pán napravuje naše nepochopení a vede nás ke správným zásadám, které máme následovat.

Jednota je u nás doma obrovským požehnáním; pomáhá nám to spolupracovat jako spojenci - namísto nepracování dohromady a tak se stávat víc a více nepřáteli.

Věrnost

Poslední nástroj, který budeme studovat, je věrnost. Mnozí z nás slyšeli něco, co znělo dobře a byli jsme inspirováni, abychom do toho skočili rovnýma nohama a šli vpřed. Samozřejmě měli bychom jako křesťané mít horlivost, ale příliš často za den nebo dva zjistíme, že jsme duševně, duchovně nebo fyzicky vyčerpaní. A potom přijde zmalomyslnění. Už jste se tak někdy cítili?

Prorok Eliáš, se zdá, měl podobnou zkušenost. Po mocném vítězství, které mu Pán dal na hoře Karmel, se zdál nepřemožitelný! Ale za den, za dva - kde byl? Utíkal před rozhněvanou ženou a říkal Pánu: "Vem si můj život, protože nejsem lepší než moji otcové." 1. Královská 19,4. Co mu Bůh řekl? "Co tady děláš, Eliáši?" Verš 9. Bůh s Eliášem nebyl hotov a ani s námi to nevzdal.

Věrnost znamená, že když zjistíme, že jsme poraženi nepřítelem ve slabé chvíli a přichází malomyslnost, tak řekneme: "Pane, padl jsem; odpusť mi; pomoz mi vstát znovu na nohy a začít zase od začátku hned tady a hned teď." Je jednoduché celé dny umdlévat, ale každá chvilka, kterou strávíme v malomyslnosti, dává satanovi mnohem více příležitosti, abychom pustošili náš domov a děti. Bůh nás chce pozvednout! Buďte věrni v maličkostech. I když jste padli v jakékoliv oblasti, začněte tam, kde jste, a požádejte Pána, aby vám pomohl jít vpřed v díle pěstování zahrady srdcí vašich dětí.

Každý den bychom měli usilovat pracovat s nástroji, které nám Bůh dal pro našeho domovy. Když si to uvědomíme, studujme to a aplikujme, Pán nám pomůže dokončit věrně všechnu důležitou odpovědnost - vychovat děti k Boží slávě. Když začneme každý den odevzdáním se Kristu a spoluprácí s jeho Duchem, abychom žili jeho vůli v našich rozhodnutích, potom bude mít Bůh v našich domovech radost z úrody.

Zahrada srdce 2. část Pěstování poslušnosti

Alane Waters

Když pečujeme o zahradu, zaséváme dobrá semínka takového druhu, jaký chceme vypěstovat. Pokud na zahrádce dobrá semínka nesejeme a nevytrháváme plevel, tak brzo plevel pokryje celou zahradu.

Tak je to i s našimi dětmi. Pokud nezasejeme semínka spravedlnosti a nepěstujeme tyto maličké sazeničky, tak díky tomuto zanedbání budeme v srdíčkách našich dětí sklízet úrodu hříšného plevele. Rada Písma zní: "Nedej se přemoci zlem, ale zlo dobrem přemáhej." Římanům 12,21

Jedna z nejdůležitějších charakterových vlastností, se kterou musíme dětem pomoci, aby se rozvíjela, je poslušnost. Toto je samotný základ křesťanského charakteru. Dokonce i Kristus, náš dokonalý Příklad, se musel učit poslušnosti: "I když byl samotným synem Božím, přesto se učil poslušnosti díky utrpením, která zakoušel." Židům 5,8 Skrze zkoušky a pokušení trpěl jako chlapec, mladý muž a dospělý muž a učil se dokonalé poslušnosti vůle svého Otce. Pro mne je to rozhodným povzbuzením, protože pokud se Kristus učil dokonalé poslušnosti, tak potom přesně ví, jak tobě i mne pomoci, abychom byli poslušní a cvičili své děti k poslušnosti.

Pravou poslušnost dáváme najevo ochotnou, správnou odezvou - radostným splněním povinnosti, která je požadována. V Jeremiáši 7,23 nám Pán dává příklad pravé poslušnosti a jejího výsledku: "Ale tuto věc jim přikazuji, řkouce: Poslouchejte můj hlas a já budu vašim Bohem a vy budete mým lidem a choďte tak, jak jsem vám přikázal, aby vám bylo dobře."

Poslušnost Boží cesty vždy přináší štěstí. Pokud budeme učit své děti pravé poslušnosti - ochotné, okamžité a radostné - tak budou velmi šťastnými dětmi.

Tento svět hladoví touhou vidět šťastné děti. Přesto mnoho rodičů přijalo ďáblovu lež - že děti jsou nejšťastnější, když jim je dáno vše, co si přejí. Ale pokud povolujeme našim dětem a snažíme si koupit jejich štěstí, tak zjistíme, že se stávají rozmrzelejší, více neposlušní a neovladatelní. Musíme se navrátit k Božímu slovu a naučit se jeho zásadám, aby nám to pomohlo v našich dětech pěstovat pravou poslušnost a radost.

Pokud nejsme poslušni Boha, neprojevujeme ochotné, okamžité a radostné podvolení se Jeho instrukcím, tak nebudeme moci porozumět, jak učit prakticky své děti. Můžeme je dovést jen k tomu stupni poslušnosti, který jsme sami dosáhli. Pokud jsme se ještě neodevzdali v plné a ochotné poslušnosti našemu Otci, tak rozhodně nemůžeme očekávat, že naše děti se naučí, jak se radostně podvolit našim instrukcím.

1. Udělej poslušnost přitažlivou:

První způsob, jak můžeme pěstovat zvyk poslušnosti, je ten, že poslušnost pro naše děti uděláme přitažlivou. Jak můžeme poslušnost udělat přitažlivou? Svým vlastním přístupem k ní. Jak se vypořádávám s každodenními povinnostmi v domácnosti jako matka, to učí mé děti, jak mají vykonat úkoly, které jim byly dány. Pokud mám radostného, šťastného ducha a dělám svou práci pořádně a dobře, tak uvidí, že mám radost ze služby druhým a z poslušnosti Božího slova.

Můžeme poslušnost taky zatraktivnit tím, že se nebudeme zaměřovat na negativní věci, ale raději pomoci našim dětem, aby našly radostné a užitečné alternativy. Když moje dcery Allison a Emily byly malé, rády chodily za mnou do kuchyně, když jsem umývala nádobí a vytahovaly všechno ze šuplíků a polic. Nyní jsem potřebovala své děti naučit poslušnosti a tak jsem jim jemně řekla: "Ne, Allison," nebo "Ne, Emily, s tím si nemůžeš hrát," a dala jsem to zpátky do police a zavřela dvířka. Abych poslušnost zatraktivněla, tak jsem řekla: "V téhle poličce si můžete hrát," protože jsem připravila polici, která byla na dosah mých dětí. A nejenže jsem jim tu skříňku otevřela a pozvala je, aby si hráli s nádobkami Tupperware, které byly uvnitř, ale také jsem se do toho zapojila a ukázala jim, jak mají dávat kelímky jeden do druhého. Vytvořila jsem prostředí, abych stimulovala správnou poslušnost tím, že jsem jim dala něco, co jim bylo dovoleno dělat.

2. Vyjádři svá očekávání jasně a očekávej zdvořilou odpověď:

Druhým způsobem, jak můžeme vštípit poslušnost do našich dětí, je to, že budeme očekávat zdvořilou odpověď díky tomu, že budeme vyjadřovat zdvořilé požadavky. Musíme vyjadřovat své požadavky slušným, zdvořilým způsobem, aby tomu děti jasně rozuměly. Mnoho rodičů hovoří se svými dětmi velmi panovačným způsobem, který pěstuje ducha odporu a nelibosti. Řeknou třeba něco takového: "Chci, abys okamžitě dala pryč to haraburdí a okamžitě šla domů, teď hned!" Jestlipak tento duch podnítí radostnou a okamžitou poslušnost? - Ne! Pokud to dítě vůbec poslechne, tak to jen ze strachu, co by se totiž jinak mohlo stát.

Rodiče jsou často nezřetelní. Pokud maminka opravdu chce, aby ji její dítko pomohlo, měla by říct: "Priscilko, maminka potřebuje nyní tvou pomoc. Prosím, pojď mi pomoct." Když maminka řekne: "Priscilko, chtěla bys teď mamince pomoct?", tak rozhodnutí je ponecháno na Priscilce a ona buď řekne: "Ano, maminko," nebo možná: "Teď se mi zrovna nechce." Pokud chceme učit poslušnosti, musíme vyjádřit jasné sdělení, co očekáváme a to jemným, ale pevným tónem, což dítě podnítí k tomu, aby zareagovalo zdvořile a poslechlo.

Pokud neočekáváte, že vás dítě poslechne, tak ho ani o nic nežádejte. Pokud ho o něco požádáte a nepožadujete poslušnost, tak ho učíte neposlušnosti.

3. Cvičte poslušnost neustálou disciplínou:

Je životně důležité, abychom cvičili své děti k poslušnosti - i když aplikujeme disciplínu. Často my jako rodiče utváříme svá rozhodnutí na základě nálady, kterou zrovna máme. Pokud jsme unavení, vidíme to takto, pokud jsme šťastní, máme jiné požadavky. Taková výchova dítěte není řízena zásadou, ale tím, jak se zrovna v té chvíli cítíme. Tato metoda jistotně uvede rodinu do zkázy.

V našich domovech potřebujeme mít jasná, pevná pravidla, která jsou založena na zásadách Božího slova. Tato pravidla by neměla být despotická nebo bezdůvodná, ale jednoduchá pravidla, o kterých naše děti ví, že se neustále zachovávají. Příliš často řekneme "ano", abychom získali pár minut klidu, protože nemáme chuť řešit jejich požadavky zrovna teď anebo dupneme na něco v podstatě nevinného a malého a řekneme "ne". Pokud chceme pěstovat poslušnost, tak naše rozhodnutí musí být založena na zásadách a hranicích, které jsou již v našem domově založeny.

4. Buďte pevní, důslední, trpěliví a vytrvalí:

Když vychováváme své dítě k poslušnosti s pevnou, důslednou, trpělivou a vytrvalou péčí, tak Pán požehná naše snahy.

Jednou nás navštívila jedna rodina, abychom jim mohli pomoci naučit se zásadám křesťanského vedení rodiny. Měli tři děti; nejstarší byl chlapec a měl šest let. Měl zlozvyk otevřené, přímé neposlušnosti. Po prvním jídle se chlapec nabídl, že s něčím pomůže, protože viděl, jak moje děti dělají své domácí povinnosti. Řekla jsem mu: "Dobře, proč bys pro mne nezametl podlahu? Víš, jak se zametá?" Řekl, že ví, ale brzy bylo zřejmé, že neví, jak pořádně zametat, a přesto odmítal jakékoliv vedení. Chtěl si to dělat sám podle sebe a potom to nechat být, když už ho to unavilo. (Tohle není poslušnost. Pokud moje dítě řekne, že chce zamést podlahu nebo pokud ho požádám, aby zametlo podlahu, tak od něho mám očekávat, že to dokončí. Tato důslednost je životně důležitá při učení poslušnosti)

Dítě si sedlo, zatvrdilo se a odmítlo podlahu domést. Řekli jsme mu: "Pokud si chceš vybrat tuto volbu, tak to není moc dobrá volba." Nesnažili jsme se ho do poslušnosti nutit, ale upozornili jsme ho na důsledky jeho volby. Čím déle tvrdohlavě odmítal poslouchat, tím delší byl seznam předností, které nebude moci mít. Trvalo to asi hodinu a půl trpělivé vytrvalosti. Modlili jsme se za něho a s ním, aby podvolil své srdce. Byli jsme laskavě pevní a důslední ve svém očekávání a opakovaně jsme promlouvali k jeho srdci, aby viděl, že je nešťastný proto, protože si vybral svou vlastní sobeckou cestu místo podvolení svého srdce Pánu Ježíši.

Když si uvědomil svou chybu a viděl novou lepší cestu, tak se rozhodl odevzdat své srdce a našel radost v poslušnosti. Když konečně dometl podlahu, byl velmi šťastným chlapcem! Když tedy dokončil tu svou práci, změnili jsme všechny ty důsledky, které si nahromadil? - Ne. Kdybychom se vzdali a nedotáhli to, naučili bychom tohoto malého chlapce, aby příště byl ještě tvrdohlavější. A tak po zbytek večera zakoušel, jaké jsou důsledky jeho voleb.

Příští ráno mi ten chlapeček jako první věc řekl: "Paní Watersová, dneska chci být šťastný chlapec." A já jsem mu řekla: "To jsem tak ráda. Já chci dnes taky být šťastná maminka a s pomocí Pána Ježíše můžeme být." Byl tak nadšený! Po zbytek své návštěvy jsme s ním stěží měli nějaké těžkosti týkající se něčeho, o co jsme ho požádali. Poté, co v něm byla šest let pěstována neposlušnost, našel radost v poslušnosti během jediného dne. Vidíte, jak můžeme uplatňovat zásady nebes?

5. Povzbuzujte:

Když učíme své děti, jaké chování je nepřijatelné, musíme povzbuzovat dobro. Můžeme říct: "Ne, nechceme, abys stál při písničce u pobožnosti na stole. Chceš, abych ti podala židli, na které můžeš stát a zpívat?" Takto učíme poslušnosti a zdůrazňujeme jaké chování je vhodné a jaké nevhodné. Také podněcujeme jejich účast, a tak jim pomáháme najít radost ve správné podřízenosti. Když vidíte, že vaše dítko s něčím těžkým bojuje, tak pohled, úsměv či slovo povzbuzení udělá velký rozdíl. Udělejte si čas na vyjádření povzbuzení.

6. Ukažte přirozené důsledky neposlušnosti:

Konečně pěstování poslušnosti znamená, že pokud dítě učiní rozhodnutí vědomě neuposlechnout, tak musí dojít k přirozenému důsledku. Tyto důsledky zde nejsou proto, aby si vynutily poslušnost, ale aby varovaly před nesprávným jednáním. Přísloví 13,15 nám praví: " Rozum dobrý dodává milost (poslušnost je rozum dobrý; přináší milost, štěstí, radost a spokojenost), cesta pak převrácených jest tvrdá."

Rodiče, když jsme věrně podvoleni svému nebeskému Otci, modlíme se o jeho Ducha, aby nás vedl a pracoval v srdcích našich dětí, tak nám pomůže najít vhodné důsledky, abychom se mohli vypořádat s vědomou neposlušností. Když musíme vykonat nezbytnou nápravu, naše děti musí vidět, jak moc je milujeme a toužíme, aby dělaly to, co je správné. Dílo Kristova Ducha v našich vlastních srdcích a v srdcích našich dětí bude pro naše dítko největší motivací k tomu, aby si vybralo to, co je správné, a poslechlo.

Zahrada srdce 3. část

Pěstování sebeovládání

Alane Waters

Jednoduše definováno sebeovládání znamená, že se díte učí odolat špatným myšlenkám, pocitům, ukvapeným slovům a sobeckým touhám svého srdce. Mnohé děti nebyly učeny sebeovládání. Jakmile někdo zkříží jejich vůli, vztekají se, křičí nebo našpulí rty. Dítě, které vlastní pravé sebeovládání nejenže poslechne, když je od něho něco požádáno, co se mu zrovna nechce dělat, ale vzepře se přirozenému rozčílení, které vznikne v jeho srdci, když si vybere, že dovolí Duchu Božímu, aby ho ovládl.

Kdy bychom měli začít?

Sebeovládání a poslušnost by měly být učeny dohromady. Jak máme toto dílo začít? Nejdříve ustanovíme zásady tím, že budeme učit naše děti, co říká Boží slovo o těchto charakterových vlastnostech. Dokonce i malým dětem můžeme předložit tzv. "tak praví Pán", pokud jim je ukázána praktická aplikace v jejich životech. Potom jim musíme ukázat, jak tyto principy prakticky fungují v našich vlastních srdcích. Pokud děti vidí, že rodičům chybí sebeovládání - reagují ostře nebo s ukvapenými slovy - tak budou vzdorovat proti jakékoliv instrukci, která jim říká, že nesmí jednat stejným způsobem. Pokud chceme své díte naučit, jak má získat sebeovládání, tak potom my, jako rodiče, musíme mít kontrolu sami nad sebou ve výchově svých dětí.

V podstatě bychom měli začít s učením sebeovládání a poslušnosti, když jsou naše děti miminky, ale pokud se to tak nestalo a vaše děti jsou nyní batolaty nebo dokonce již mládeží, měli byste začít hned.

Známe jednu osamělou maminku, která měla dospívajícího chlapce, který měl tak málo sebeovládání, že pokud jen něco málo bylo v rozporu s jeho vůli, začal být mimořádně arogantní a násilnický. Když jeho maminka dala své srdce Pánu a přijala Boží milost, aby jí pomohla, začala se modlit a neustále pracovat na tom, aby pomohla svému synovi zvítězit nad zlým temperamentem. Po několika málo incidentech, kdy její syn byl uveden k plnému a naprostému pokání, přišel ke své mamince, plakal a řekl: "Maminko, děkuji ti! Nikdy jsem nevěděl, že bych mohl ovládnout svůj temperament." Moc Boží je dostatečně silná, aby potlačila jakoukoliv žádost lidského srdce, pokud chceme pracovat ve spolupráci s Ním.

Vypracujte si rodinný rozvrh

Jeden z nejúčinějších způsobů, jak pomoci pěstovat sebeovládání v rodině, je vypracovat si rozvrh. Pravidelnost v domácnosti je životně důležitá, abychom mohli naučit své děti sebeovládání. Pokud neexistuje u dítětě v jeho životě doma důslednost, tak jsou položeny základy k tomu, aby se vášně a chutě vymkly kontrole. Základní rozvrh s časem pro vstávání, pobožnost, jídla, práci, hru a spaní není vojenský režim. Je to nebeská zásada, protože řád je první nebeský zákon. (Review and Herald, June 10, 1902). Pravidelnost v rozvrhu dítěte mu pomůže poznat, co se od něho očekává a kdy - pomáhá dítěti ke spokojenosti.

Nedejte dítěti nic, co si vyžaduje vztekáním a brekem

Jedna se vzácných lekcí, kterou si maminky musí opakovat znovu a znovu, je to, že dítě nemá vládnout; není pánem. Maminčina vůle a její přání jsou nad jeho vůlí a přáními. Takto jej učí sebeovládání. Nedejte dětem nic, co si vyžadují brekem, i když vaše něžné srdce tolik touží mu vyhovět; protože pokud jednou získají vítězství brečením, tak budou očekávat, že toho takhle dosáhnou i příště. Podruhé však bude boj ještě vehementnější. (Výchova dětí, 92)

Mnozí rodiče nevědomě vychovávali své děti, že když když začnou křičet, tak maminka a tatínek hned přiskočí. Tento scénář se často odehrává u stolu, když má dítě hlad a maminka nepřinese jídlo tak rychle, jak si dítě myslí, že by měla. To se dá zvládnout, pokud maminka řekne: "Miláčku, musíš trpělivě počkat. Pokud budeš křičet, maminka tě dá pryč od stolu." A potom jistotně musíš udělat to, co jsi řekla. Po několika minutách, kdy je pryč od stolu, se dítě naučí být velmi šťastné z toho, že bude sedět u stolu tiše .

Často rodiče nejsou pozorni k potřebám svého dítěte a ignorují je, dokud nezačnou křičet nebo se vztekat. Tímto je učíme, že pokud chtějí získat maminčinu pozornost, tak musí udělat scénu. Přesto když pracujete pilně, abyste vychovávali a pomáhali svému dítěti, jsou chvíle, kdy jim nemá být dovoleno, aby vyrušovaly. Pokud přijdou nabručení, ufňukaní a vy jste s něčím právě zaměstnání, řekněte: "Ne, teď mne nemůžeš vyrušovat." A zdánlivě neposlouchejte, dokud se dítě nerozhodne ovládnout a trpělivě počkat. A potom ve vhodnou chvíli - nemělo by to být více než za pár minut, pokud možno - obraťte se k dítěti a plně se mu věnujte.

Abychom pěstovali sebeovládání ve svých rodinách, tak musíme tyto lekce přivést do každého aspektu našeho každodenního života. Během odbobí rekreace se mohou děti učit, jak hrát férově a získat nad sebou kontrolu. Pokud začnou fňukat, když nejdou věci podle nich, měli byste jasně vyjádřit své očekávání a vhodné důsledky, pokud jejich chování takto bude pokračovat. Můžeš říci: "Pokud se i nadále budeš takto chovat, budeš muset přestat hrát až do příští hry, ale pokud chceš být šťastný a hrát férově, tak potom se můžeš přidat k rodině a hrát tuto hru." Laskavé ale pevné poučení, které používají rodiče, jenž se stále poddávají vedení Ducha svatého, dosáhne cíle, po kterém toužíte.

Pěstování sebeovládání je životně důležité, když pomáhá svým dětem budovat charaktery pro věčnost. Když spolupracujeme s Bohem, zjistíme, že nám v naší práci pomáhá jeho moc. Když pomáháme svým dětem pěstovat tyto důležité charakterové vlastnosti, tak i naše charaktery se budou víc a víc rozvíjet k dokonalosti, abychom jako nerozbité rodiny byli připraveni setkat se s našim Pánem, až přijde.

Zahrada srdce část 4

Sebeúcta - respekt sám k sobě

Alane Waters

Pravá sebeúcta a důstojnost jsou založeny na zásadách, které jsou svaté a dobré. Když děti mají pravou sebeúctu, ví, že jsou syny a dcerami Boha a že on jim dal talenty, které mají být použity k jeho službě.

Sebeúcta je naprosto odlišná od satanovy napodobeniny - hrdosti. Mnozí, dokonce i mezi křesťany říkají, že bychom měli v našich dětech pěstovat hrdost. Hrdost učí naše děti myslet si, že jsou lepší než ostatní, krásnější, inteligentnější nebo více talentovaní - ale pravá sebeúcta pomáhá našim dětem, aby si uvědomily svou hodnotu v očích Božích a respektovaly druhé, protože i oni jsou dětmi nebeského Krále.

Jaké jsou některé příznaky hrdého sebevědomí? Děti začnou mluvit o sobě tak mnoho, že se stanou sami sobě předmětem konverzace. Když jim nasloucháme, mluví o tom, o co dále dokážou hodit balon než sousedův chlapec, jak rychleji umí běhat. Vidíte, jak toto jsou příznaky problému v srdci? Toto je plevel, který začíná růst, ale Bůh chce, abychom je vytrhali a naseli místo nich dobrá semínka spravedlnosti.

Filipenským 2,3 říká: "V ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře si važte jeden druhého za přednějšího než sebe." Toto je Biblická zásada. Pokud chceme učit své děti, aby si vážili svých bratrů a sester více než sebe - aby byli citliví k jejich potřebám, přáním a radostem - musíme u svých dětí pěstovat sebeúctu a důstojnost.

Bůh chce, abychom hledali způsoby, jak budovat pravou sebeúctu u našich dětí, abychom jim pomohli vidět, že jsou dětmi Božími a jsou stvořeni k jednomu záměru - přinést Bohu slávu a směřovat druhé k Němu.

Jak můžeme pěstovat sebeúctu? V této krátké studii se podíváme na několik způsobů, které jsem objevila ve své osobní zkušenosti práce se svými dětmi a s mnoha jinými.

Poskytněte povzbuzení místo prázdné chvály

Způsob, jakým hovoříme s našimi dětmi, ovlivňuje do velké míry, jestli se v nich bude rozvíjet sebeúcta nebo její padělek - sebevědomá hrdost.

Sebevědomou hrdost budujeme tím, když řekneme: "Jé, ty jsi tak roztomilá! Máš ty nejkrásnější modré oči, jaké jsem kdy viděla." Nebo: "No teda, ty jsi tak chytrý, nikdy jsem neviděla desetiletého kluka, který by tak dobře zvládal dělení jako ty." Tyto věty budují v dítěti hrdost a začnou vnímat rozdíl mezi sebou a ostatními dětmi. Také je to staví na pódium, kde bude jejich hodnota měřena podle nesprávného soustředění se na zevnější projevy, zatímco povzbudivá poznámka jim pomůže upevnit hluboké rysy charakteru, který je nezbytný pro pravé křesťanství.

Místo toho můžeme třeba říct: "Miláčku, jsi v matematice vytrvalý. Počítáš jednotlivé příklady znovu a znovu a každý den je to pro tebe jednodušší, když používáš zásady a přitom své srdce podvoluješ Kristu." S takovýmito slovy učíte své dítě, že může splnit dosáhnout velkých věcí tvrdou prací a vytrvalostí, a že to samo přináší uspokojení. Tento druh povzbuzení pracuje na srdci, ne na hlavě.

Dejte dětem zodpovědnou činnost

Dokonce i malé děti touží být užitečné a ku pomoci, aby se cítily potřebné. Tím, že dáme svým dětem doma vhodné zaměstnání naplníme jejich tužby. I děti, kterým jsou dva nebo tři roky mohou být maminčiným či tatínkovým pomocníkem v nejmenších věcech. Pokud tatínek venku vyměňuje v autě olej, malé děti by velmi rády pomohly. Malý úkol - jako třeba držet a podat tatínkovi nový olejový filtr nebo jen sedět vedle tatínka a dívat se - způsobí, že bude vnímat, že ho tatínek potřebuje a miluje. Ale když tatínek řekne: "Běž dovnitř, nemám na tebe čas. Teď mám práci", a nebude mít o dítě zájem, pravá sebeúcta začne mizet. Potom to přirozené tělesné srdce bude hledat způsoby, jak se cítit lépe díky sebevědomé hrdosti.

Učte děti, ať si pomohou samy

Už vám někdy vaše dítko řeklo: "Ach maminko, tohle je pro mne příliš těžké"? Musíme pomoci svým dětem rozvíjet správnou sebeúctu tím, že je učíme, jak pracovat pilně a zvítězit nad malými věcmi, které se jim zdají tak těžké.

Skrze malé každodenní úkoly, které pobízejí jejich schopnosti, se děti učí, jak se samy mohou pomoci. Když jim poukážeme na Spasitele, naučí se vzhlížet k Němu pro sílu, kterou potřebují, aby zvítězili nad těžkostmi, kterým v životě čelí.

Pomozte dětem statečně čelit překážkám

Když moje nejstarší holčička byla batoletem, milovala zvířata. Kdykoliv jsme navštívili přátele, kteří měli nějaké domácí zvířátka, ráda si s nimi hrála a ani velká zvířata ji nezastrašila. Potom jednoho dne jsme se procházeli parkem a potkali jsme velmi velkého psa. Měl rád lidi a když uviděl malou Allison, byl z toho tak nadšený, že se rozběhl přímo k ní, vrazil do ní, že spadla. Okamžitě byl pes celý nad ní a ona byla ztuhlá hrůzou.

Tento jeden zážitek započal naprosto nový trend v Allisině pohledu na psy. Ať to byl malý pes nebo velký, kdykoliv uviděla psa, začala panikařit. Tohle mi ukázalo, že s ní potřebuji na tom pracovat, abych ji pomohla znovu čelit psům a získat důvěru a pokoj, aby se mohla radovat z Božího stvoření. Brávala jsem ji za ruku a opatrně jsme spolu psa pohladily. Pomalu se zbavovala svého strachu. Získala pravou sebeúctu a důstojnost, když se naučila, že může zvítězit na svými obavami.

Učte děti respektovat druhé

Existují další jednoduché cesty, kterými můžeme pěstovat charakterové rysy sebeúcty a důstojnosti. To, že budeme své děti učit mít respekt k druhým lidem, bude budovat jejich vlastní sebeúctu. Když dospělý mluví ke svému dítěti, mělo by dítě odpovídat zřetelně a s úctou. Pravá nesmělost a rezervovanost bude vždy slušná a zdvořilá. Dítě by se nemělo schovávat za maminkou, zatímco maminka říká: "Ona se stydí." Jako rodiče můžeme naučit své děti, že v naší přítomnosti jsou v bezpečí a mohou odpovědět těm, kteří je osloví.

Na závěr je zde vzácné zaslíbení: "Když maminčino srdce touží po pomoci, kterou ví, že nemůže dát, milost, kterou nemůže seslat, a vloží sama sebe a své děti do milosrdné náruče Krista, On je přijme a požehná jim; dá mamince i dětem pokoj, naději a štěstí. Toto je vzácná přednost, kterou Bůh zaslíbil všem maminkám." (Ellen White, Adventní domov, str. 274)

Zahrada srdce část 5

Pěstování mravní čistoty

Alane Waters

Jedna z charakteristik, které rodiče v dnešní době nejvíce zanedbávají, je mravní čistota. Je to ctnost, která již v dnešní společnosti téměř vymizela. Změna z mravní čistoty ke špatnému jednání se neodehraje v jednom okamžiku. Je to spletitý, tichý, skrytý proces v mysli našeho dítěte, dokud nakonec není vyjádřen. Pokud chceme pěstovat charakter mravní čistoty, musíme nejdříve strážit každou cestu k našim dětem, která by je učila nečistým zásadám a zvykům. Ježíš řekl: "Blahoslavení čistého srdce, protože oni budou vidět Boha." Matouš 5,8. Rodiče, je vaší hlubokou touhou vidět, že vaše děti jsou zachráněny pro věčnost? Všude převládá neřest a Bůh nás volá k tomu, abychom naučili své děti lekci mravní čistoty.

Doporučila bych, aby si každý rodič přečetl knihu A Solemn Appeal (pouze pro dospělé, o různých sexuálních zvrácenostech nejen mladých lidí), kterou napsali James a Ellen White. Je to úžasná kniha, která nás učí důležitosti mravní čistoty a jak velmi potřebujeme být bdělí ke způsobům, skrze které satan úspěšně vnáší mravní nečistotu, neřesti a zneužívání do života našich dětí. Když jsem si to četla, velmi mne to šokovalo a bylo mi z toho špatně, ale byla jsem také vděčna Bohu, že mi otevřel mé slepé oči, abych viděla důležitost své rodičovské role, abych uchránila své děti a zachovala v jejich srdcích mravní čistotu. V této studii se podíváme na pět efektivních kroků, které rodiče mohou použít, aby u svých dětí pěstovali vzácnou charakteristiku mravní čistoty.

Hlídejte všechna setkání

Víte, že mnohé děti jsou seznámeny ve společnosti jiných dětí nebo dokonce dospělých s mravní nečistotou a zneužívajícími zvyky během kratší doby než je pět minut? Nemůžeme svěřit své děti nikomu, pokud si nejsme jisti jeho charakterem; to se týká také lidí z církevního společenství - spoluvěřících, bratří, sester, učitelů dětských školek atd. Bůh chce, abychom byli společníky našich dětí a ne abychom jim dovolili pobývat s jinými dětmi či dospělými bez dozoru, bez vedení, bez našeho zájmu.

Udělejte svůj domov přitažlivým

Další důležitou věcí, kterou můžeme udělat, abychom pěstovali v dětech mravní čistotu, je udržovat domov v čistotě, pořádku a v přitažlivosti. Pokud to tak bude, budou se děti doma cítit příjemně, a budou tak toužit trávit čas doma. Křesťanský domov by měl sloužit jako přirozená barikáda před nevhodnou společností. Ale pokud naše domovy jsou nešťastné, nehezké nebo v nepořádku, tak se v nich děti nebudou cítit dobře a začnou hledat společenství jiných lidí.

Během většiny let mého dětství byla moje maminka se mnou doma, kromě asi šesti měsíců, kdy mne polovinu dne hlídávala chůva. Nevím, jak se ta paní jmenovala, ale stále si v mysli dokážu živě představit ten dům. Smrděl a byl špinavý. A uvnitř byla tak studená a napnutá atmosféra, že jsem nechtěla ani vejít dovnitř. Dokonce i v zimě jsem skoro celou dobu byla venku. Pamatuji si, že jsem musela přijít dovnitř na oběd a měla jsem tak zmrzlé prsty, že mne až bolely. Přesto mne ani to nepřilákalo do domu. Kéž naše domovy děti a mladé lidi přitahují, aby v nich chtěli být.

Neposílejte děti samotné do pokoje na dlouhou dobu

Další způsob, jak udržet děti, aby se vyhnuli nečistým návykům, je ten, že je nebudeme posílat samotné do pokoje na dlouhou dobu. Dnešní velmi populární forma disciplíny se nazývá "přestávka na samotce". Většinou je doporučováno, abyste poslali dítě do jeho pokoje na delší dobu, aby mohlo dostatečně přemýšlet o tom, co udělalo. Satan může použít právě toto prostředí, aby představil dítěti špatné myšlenky, a takto se začínají bortit hradby mravní čistoty.

Dejte dětem užitečné zaměstnání

Měli bychom pomoci svým dětem, aby si našly řádnou a užitečnou práci a tak trávili svůj čas. Velmi vhodná je k tomu zvláště venkovní rekreace. Když to tak budete dělat, zjistíte, že vaše děti potřebují méně hraček, aby se zabavily. Dnes se často vyrábí takové hračky, které provokují v dětech násilí a mravní nečistotu. Nevěřím například tomu, že by si děti měly hrát s Barbínami. Vyrostla jsem s těmito panenkami a díky tomu jsem měla pocit méněcennosti po několik let. Nerozuměla jsem správně, jakou mám hodnotu, protože jsem díky hraní s Barbínami byla učena konceptu hrdosti. Místo abychom děti učily, jak se stát rodiči, k čemuž vede hra s panenkami, Barbíny začínají ničit myšlení malých holčiček. Když se začnou zaměřovat na vnější krásu místo na vnitřní krásu, a srovnávají se s ideálem - Barbií - začnou být nespokojené s tím, jak je Bůh stvořil. Musíme zvážit, jaké hračky dětem dáváme na hraní, abychom je uchránili před mravní nečistotou a abychom v nich budovali charakterový rys mravní čistoty.

Používejte nestimulující stravu

Pro zachování čistoty je velmi důležitá strava. Když dětem dáváme stimulující potraviny - velké množství cukru, masitá jídla, pálivé pochutiny a mléčné výrobky - anebo jim dovolujeme holdovat své chuti, že jí cokoliv a kdykoliv chtějí, stává se jejich nervový systém podrážděný a takto se rozdmýchávají přirozené tendence dítěte a je těžší se odevzdat Kristu. Mnoho dětí ve věku 5-15 let jsou poznačené mravní zkažeností a znají veškeré informace o téměř každé neřesti.

Jednou jsem četla příběh o muži, který žil před pár lety, jehož syn byl nezvladatelný. Snažili se použít všechny druhy disciplíny, které je jen napadly, až ho nakonec v zoufalství vzali k lékaři. Lékař všechno pečlivě zvážil, pak se podíval na toho muže a řekl: "Vaše dítě se takto chová díky tomu, čím ho krmíte. Pokud chcete, aby vaše dítě bylo více tvárné a poddajné, tak musíte změnit jeho jídelníček." Specificky hovořil o typech jídla, které jsem vám teď popsala. Ten otec nešel domů a neřekl si: "Ach, to je příliš těžké. Stejně to není pravda - měli bychom jíst to, co chceme a kdy chceme." Místo toho si otec řekl: "Pokud změna jídelníčku pomůže, aby z mého syna byl lepší chlapec, tak jsem ochotný do toho jít." A pak ten příběh pokračuje, že během jediného měsíce byste nenašli lepšího chlapce jeho věku v celém sousedství. Chvála Bohu! Pokud se opravdu chceme Bohu odevzdat, budeme hledat vztah mezi příčinou a důsledkem, čímž získáme pro sebe i své děti veškerou možnou přednost, abychom byli připraveni vejít do nebeského království.