Naše zdraví - Zdravý duch

Zlaté pravidlo - Ellen White

"Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi." Matouš 7. kapitola 12. verš.

Při jednání s lidmi si představte sami sebe na jejich místě. Vžijte se do jejich pocitů, těžkostí, zklamání, radostí a starostí. Představte si, že jste v jejich situaci, a pak s nimi jednejte tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi. To je skutečné pravidlo čestného jednání. Je to nebeská zásada, která se rozvine v každém, kdo se připraveuje pro království Boží.

Toto zlaté pravidlo je podstatou pravé zdvořilosti a nejvěrněji je zobrazeno v životě a povaze Pána Ježíše.

Zlaté pravidlo má ještě hlubší smysl. Každého, kdo se stal správcem některého z Božích darů, Bůh vyzývá, aby se dělil s lidmi, kteří žijí v nevědomosti a temnotě. Měl by to dělat tak, jak by si přál, aby oni jednali s ním, kdyby se jejich role vyměnily.

Totéž platí o darech a dobrodiních tohoto života. Máme-li něčeho více než naši bližní, zavazuje nás to, abychom sloužili všem, kteří obdrželi méně. Jestliže máme dostatek a žijeme v pohodlí, je naší prvořadou povinností starat se o trpící, nemocné, o vdovy a sirotky přesně tak, jak bychom si přáli, aby se starali o nás, kdybychom byli v jejich situaci.

Zlaté pravidlo učí v podstatě stejnou pravdu, kterou vyjadřuje kázání na hoře na jiném míst: "Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám." (Lukáš 6. kapitola 38. verš). Co děláme druhým, ať dobro nebo zlo, působí na nás zpětně, buď jako požehnání, nebo jako prokletí. Co dáváme, to také dostaneme. Vrací se i projevené zlo. Kdo si dovoluje odsuzovat nebo zmalomyslňovat, zakusí na vlastní kůži, co připravoval druhým. Pocítí, co museli vytrpět jiní, protože ve vztahu k nim neměl dostatek pochopení a lásky.

Bůh to tak ustanovil, protože nás miluje. Vede nás, abychom si zošklivili tvrdost vlastního srdce a umožnili Pánu Ježíši, aby v něm přebýval.

Zásady zlatého pravidla jsou pravými zásadami křesťanství. Když nedbáme volání chudých a trpících a hříšných, zrazujeme tím Krista. Křesťanství má ve světe tak malý vliv proto, že se lidé jen hlásí ke Kristovu jménu, ale svým životem ho vlastně zapírají. Takové jednání Krista uráží.

I kdybychom prozkoumali nebe i zem, marně bychom hledali mocnější pravdu než tu, která se projevuje v nezištných skutcích milosrdenství vůči lidem, kteří potřebují naše porozumění a pomoc.

Vyňato z knihy Myšlenky z hory blahoslavenství, str. 132-136