Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007    nasezdravi@seznam.cz

Když bylo mé dceři 18 měsíců měla silný kašel, hodně se dávila, hlavně v noci, každou noc jsme museli převlékat pozvracenou postel. Už jsem vyzkoušela snad všechno možné a nic nezabíralo a pak jsem zkusila jednu zapomenutou radu, i když jsem už moc nevěřila že by to mohlo pomoct. Lněné semeno jsem s trochou vody podusila na pánvi, aby to pustilo sliz (nejlepší je to nechat namočené pár hodin, já jsem to však potřebovala mít hotové co nejdřív, tak jsem to musela zahřát), a pak tuto hmotu jakmile trochu zchladla, aby moc nepálila ale zas aby to nebylo studené, opatrně zabalila do papírového kapesníku a dala dcerce na hrudník. Výhodou papírového kapesníku je, že není vše od tohoto obkladu zašpiněné a přitom to působí i přes něj. V noci si to samozřejmě po pár hodinách sundala, protože se jí to tam nelíbilo, ale aspoň chvíli to působilo. Druhou noc byl kašel pryč. Dle mé zkušenosti velice účinné. Jiná varianta tohoto obkladu je k lněnému semenu přidat i charcoal (čárkl).

Jsem žena, je mi 30 let.

Jako malá jsem prodělala běžné dětské nemoci, sem tam se mi objevila kopřivka, nevolnost, bolest břicha, všichni jsme to považovali za běžné problémy, tak si toho nikdo nevšímal. V 17. letech jsem onemocněla infekční mononukleosou, po té mi začaly problémy s imunitou a když jsem o dva roky později začala užívat hormonální antikoncepci, vše se ještě umocnilo. Nebyla jsem schopna fungovat normálně, byla jsem neustále unavená, měla jsem jednu infekci za druhou, až jsem skončila tak, že mi píchali pendepon. Velké dávky antibiotik mé tělo doslova zruinovaly. Chodila jsem na imunologii, brala drahé léky, po kterých jsem deset kilo přibrala. Hodně mi vadila ta kila, tak jsem začala držet oddělenou dietu Lenky Kořínkové, kde se konzumovaly buď rostlinky nebo zvířátka.  Od té chvíle jsem se začala zajímat o stravování.

Zjistila jsem, že těch zvířátkových dní je málo oproti rostlinným, protože mi nedělaly dobře, a tak se ze mě nakonec stala veganka. Vůbec jsem nevěděla, že pro takové stravování existuje název, až jsem to zjistila náhodou. Zdraví se mi zlepšilo, všechny symptomy zmizely, váha se upravila, stoupla energie a začal mě bavit znovu život. Začala jsem se tedy o stravování zajímat, kupovala jsem si knížky a dodnes je to můj velký koníček. Moc mě to baví  a vím, že už nikdy nebudu jíst jinak. Poslední dva roky jím převážné syrovou stravu, při které se cítím ještě líp.

Mám jeden a půl ročního syna, který je odnošený na veganské stravě a také odkojený na veganském mateřském mléce. Těší se zdraví a i těhotenství probíhalo dobře. Pořád ho kojím a mimo moje mléko dostává malý hodně ovoce, nejí sladkosti ani mléčné výrobky. Jednou za týden mívá maso, to kvůli tatínkovi, ale kladu důraz hlavně na živou potravu, aby jí měl co nejvíce.