Co se hýbe, žije: tělo i myšlenka. Když komunikujeme, duševně žijeme. Život je bohatší i v úplné materiální prostotě. Když komunikujeme s Bohem, žijeme vnitřně, duchovně. Neustálá komunikace je neustálým vyjadřováním a prezentováním našeho myšlení - analyzujeme prožité situace, srovnáváme získané informace, předkládáme naše city - jejich úspěšných či neúspěšných boj, hledáme rovnováhu a pokoj v srdci. Komunikací jsme usměrňováni a šlechtěni, což získává trvalou pečeť v podobě charakteru. Podmínkou je však dialog v pravém vytříbení hodnot. Chceme-li denně pokračovat v pokroku zušlechťování, musíme více poslouchat než mluvit. Ze strany Boží jde o cenné informace a instrukce, které je užitečné nejen slyšet, ale i poslechnout. Když tato vřelá a užitečná komunikace vznikne mezi námi a našim Vykupitelem, prožíváme neustálou radost, kterou můžeme infikovat i ostatní. Chcete růst? Komunikujte neustále s Bohem. On vás vychová v nebeských principech.

Příroda, právě tak jako zjevení svědčí o lásce Boží.  Pohleďte na pozoruhodné a krásné věci přírody.  Pomyslete na to, jak podivuhodně se přizpůsobují potřebě a blahu nejen člověka, ale všech živých bytostí.  Sluneční svit a déšť, jež obšťastňují zemi, pahorky, jezera i pláně, mluví k nám o lásce Stvořitelově. 

Bůh stvořil člověka naprosto dokonalého a šťastného.  Teprve přestoupení zákona Božího - zákona lásky - přineslo hoře a smrt.  I když svět padl do hříchu, není jen místem strasti a bídy.  V přírodě samé nacházíme poselství naděje a útěchy.  I na bodlácích jsou květy a trní je poseto růžemi. 

Ačkoli existují všechny tyto důkazy o Boží lásce, zaslepil nepřítel dobra srdce lidí natolik, že vzhlížejí k Bohu se strachem a představují si, že je přísný a neúprosný.  Proto přišel Ježíš a žil mezi lidmi, aby rozptýlil tento temný stín tím, že odhalí světu nekonečnou lásku Boží.  Vzal na sebe lidskou podobu, aby se mohl přiblížit potřebám člověka.  Ani ti nejchudší a nejskromnější se nebáli k němu přistoupit.  I děti pociťovaly jeho přitažlivost.  Rády mu sedávaly u nohou a na kolenou a s důvěrou pohlížely do zamyšlené tváře, z níž vyzařovala láska.

Ježíš žil, trpěl a umřel, aby nás vykoupil. Neposkvrněný Syn Boží vzal na sebe tíhu našich hříchů.  Taková láska nemá obdoby.  Lidé padlí do hříchu se spojením s Kristem vskutku mohou stát hodnými jména "dítky Boží". 

Když člověk padl do hříchu, vzdálil se Bohu; země se oddělila od nebe.  Přes propast, která vznikla, nemohlo být spojení.  Avšak skrze Krista mohla být země opět spojena s nebesy.  Kristus nás dokáže spojit s pramenem věčné síly!  Jak se však dostaneme ke Kristu?

Tuto otázku vyslovili už lidé kdysi dávno.  Apoštol Pavel jim tehdy odpověděl:  "Čiňte pokání."  Mnozí lidé nechápou pravou podstatu pokání.  Jsou zarmouceni, protože hřešili, a dokonce činí určitou vnější nápravu, poněvadž se obávají, že jim spáchané zlo přinese utrpení.  Pravé pokání obsahuje lítost nad hříchem a odvrácení se od hříchu.  Opravdová změna v životě nastane, až když se od hříchu odvrátíme srdcem.

Mnozí lidé se pokoušejí uklidnit své probuzené svědomí tím, že si myslí, že mohou své špatné jednání změnit, kdykoliv se k tomu rozhodnou.  To však není snadné.  Kristus je ochoten osvobodit nás od hříchu, neznásilňuje však naši vůli.  Je-li tedy vůle naše vůle ustavičným hřešením zcela poddána zlu, nepřejeme-li si být svobodni, nechceme-li přijmout jeho milost, co může pro nás udělat?  Sami jsme se zahubili tím, že jsme vytrvale odmítali jeho lásku.

Podmínky, za nichž lze získat Boží odpuštění, jsou prosté.  Vyznejte své hříchy Bohu, jenž jediný může odpustit, a své nedostatky jeden druhému.  Jako syn přiznává milujícímu otci svou vinu, tak kajícník přináší všechny své hříchy před Boha.  Bohu se musí odevzdat celé srdce, jinak nemůže nastat změna.  Boj s vlastním já, je tím největším zápasem, který člověk bojuje.  Vzdát se vlastního já, podřídit všechno vůli Boží, vyžaduje velké úsilí.

Máte pocit, že je příliš velkou obětí odevzdat všechno Bohu?  Položte si otázku:  "Co dal Kristus za mne?"  Bůh od nás nepožaduje, abychom se vzdali něčeho, co slouží k našemu dobru.

Kolik lidí si myslí, že nejsou dost dobří, aby mohli přijít ke Kristu.  Myslíte si, že se polepšíte jen vlastním úsilím?    Pomoc je jedině u Boha. 

Nikdo není tak hříšný, aby nemohl najít sílu, čistotu a spravedlnost v Ježíši, který zemřel za všechny.  Kristus čeká, aby mohl z hříšníka sejmout tíhu hříchu.  I dnes Tě zve. Nečekej na silnější víru, na lepší příležitost nebo na někoho, kdo je svatější. Jdi k Ježíši s celým svým srdcem a požádej Ho o odpuštění.

Jan 3:16

Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007    nasezdravi@seznam.cz