Vaše vzkazy
Z našich článků
Domácí přírodní léčba - Seznam nemocí
Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007 nasezdravi@seznam.cz
- Nevolnost, zvedání žaludku, mdloba
- Candidóza (kvasinková infekce)
- Katar, nastuzení
- Zázrak půstu - 1. část
- GEOTERAPIE - Léčba zeminami
- Základní principy zdraví
- Co se hýbe, žije
- Neuvěřitelná zpráva
- O malém skeptikovi
- Pravda je zárukou a podstatou života celého vesmíru.
- Parní lázně
- Léčba použitím jílu
- O vápníku v pár větách
- Horečková koupel
Další články
Vydáno: 10.5.2007 Sestavila Žanika
Horečka je náš přítel
Mudr. Agatha M. Trash
Existují tři typy horečky:
- adaptivní – původ má v práci, podnebí, hormonech apod.
- pyrogenní – původ má v nemoci
- uměle vyvolaná – způsobená aplikací vnějšího tepla s cílem záměrně zvýšit teplotu
Výraz horečka znamená zvýšení teploty způsobené jakýmkoliv činitelem. Mírné zvýšení teploty samo o sobě není škodlivé, ale činitel, který ji způsobil, může být škodlivý. Pyrogenní látky, které způsobují horečku, neustále cirkulují a mají vliv na termostat v mozku.
Pyrogeny účinkují neznámým způsobem na termoregulační systém, způsobí, že tělo naruší svůj plynulý chod a začíná uchovávat teplo. Pyrogeny jsou buď opravdové toxiny anebo to jsou produkty ze zraněných buněk vstřebané do krve. Krev neustále cirkuluje, a tak změněné proteinové produkty stimulují termostat v hypothalamu, aby uvedl do chodu tělesné mechanismy uchování teploty. Proteinový rozpad a rozštípené proteinové produkty jsou vyvolané infekcemi, zhoubným bujením, zraněním nebo stresem.
Příčiny horečky:
- Infekce – mnoho bakterií, některé viry, rickettsie, houby….
- Rakovina – především lymfomy, ve velké míře Hodgkinova nemoc, leukémie
- Zánik tkaniva – chemické anebo mechanické poškození, infarkt myokardu, plicní embolie
- Přítomnost cizích proteinů v krvi – laktace, hadí uštknutí, střevní vstřebávání
- Dehydratace – ztráta vody, nadměrné pocení, léčba teplem
- Zvýšená činnost štítné žlázy
- Svalová anebo chemická činnost
Horečka je pouze příznakem, ne nepřítelem. Posiluje obrané mechanismy při mnohých infekcích. Při virové infekci se produkce interferonu zvyšuje nebo snižuje podle toho, jak stoupá a klesá teplota. A tak použití léků při infekcích s cílem snížit horečku má neočekávané nevýhody.
V roce 1957 Isaacs a Lindenmann studovali odolnost na druhý virus u člověka, který už jednu virovou nemoc měl. Objevili skupinu látek, kterou nazývali interferony. Jsou to látky s malou molekulární hmotností, glykoproteiny, které produkuje virus hned na začátku infekce. Ve skutečnosti předcházejí tvorbě protilátek proti viru. A tak, když tělo ještě jen startuje buňky tvořící protilátku, interferony se už tvoří. Tyto glykoproteiny nemají specifické určení jen pro jediný typ viru, ale interferony produkované při určité nemoci jako prostředek proti všem typům virů, zatímco protilátky účinkují jedině proti tomu viru, proti kterému byli vytvořené.
Úspěšné léčení nemoci je většinou výsledkem pozornosti, kterou věnujeme maličkostem. Tyto maličkosti nejsou tajuplné, ale vyžadují energii, pozornost a důkladnost. Při léčení horeček je dobré si pamatovat, že tělesná teplota se zvyšuje dehydratací, dlouhým a namáhavým tělesným pohybem, námahou při porodu, prací v horkém prostředí, použitím různých léků a chemických látek, při rakovině, působením pyrogenů, toxinů, při poruše štítné žlázy, stresu, strachu, vzrušení atd. „Horečka z léku“ může vzniknout přijetím jakéhokoliv léku.
Teplota malého dítěte může klesnout během studené koupele až o 7 stupňů. Záchvat pláče může zapříčinit zvýšení teploty o 2-3 stupně. Někteří řečníci se zmiňují, že po několikahodinovém projevu se jejich organismus dehydratuje a jejich tělesná teplota mírně stoupá. Zdrojem tohoto typu horečky je asi činnost adrenalinu.
Některé komplikované tělesné reakce, které mají co společného s dýcháním a tvorbou moče, mohou zapříčinit, že během horečky se chloridy zadrží v těle, což způsobí zadržování vody. A právě díky tomu se může tělesná hmotnost během horečky zvýšit. Jen co horečka klesne, chloridy se ztrácejí, ledviny vylučují moč a tím klesne hmotnost.
Bylo zjištěno, že velmi horké koupele způsobují 10% úbytku krevního cholesterolu, 10ˇzvýšení cukru v krvi ale nemají žádný účinek na močovinu. Dochází při nich i k mírnému zvýšení systolického krevního tlaku a k velkému poklesu diastolického tlaku, přičemž oba jevy trvají pouze dočasně. Umělá horečka vyvolaná koupelemi anebo jinými vnějšími aplikacemi tepla má několik účinků, které jsou užitečné v boji proti nemoci.
Existují čtyři typy horečky: Nepřetržitá (kontinuální) – je zvýšená celý den; přerušované (intermitentní) – s denním dvojstupňovým kolísáním (nebo více) např. při tuberkulóze, Hodgkinově nemoci anebo kokové septikémii; povolující (remitentní) – normální, potom opět zvýšená, např. při třídenní malárii; vracející se (rekurentní) – několik dní normální teploty, za kterými následuje několik dní zvýšené teploty, např. „recidivující horečky“, brucelóza atd.
Nejlepším způsobem léčení horečky je střídání horkých a studených aplikací, horké poloviční koupele, vlažné koupele, ale zřídkakdy chladné a studené obklady. Horké aplikace aktivují bílé krvinky a imunitní systém, léčí infekci, které je příčinou horečky. Během přirozené horečky dochází k rozšíření vnitřních krevních cév a k zúžení kožních krevních cév. Studené aplikace na kůži tyto stavy stupňují, zatímco teplo má na ně opačný účinek, pomáhá k oxidaci toxinů, zvyšuje tok krve do povrchových kožních cév, kde jsou umístěny mikrofágy. Zahřívání povrchu kůže zvyšuje schopnost fagocytů ničit bacily a netoxikovat krev. Jsou to pravděpodobně tyto buňky, které vylučují specifickou látku účinkující jako silný stimulant imunitního systému, dochází ke zvýšení tvorby protilátek, takže je potom možné eliminovat větší množství bakteriálních jedů.
Jakýkoliv druh studené aplikace použité déle než 15-20 minut může zapříčinit výrazné překrvení. Násilné snížení horečky aplikováním ledové vody není většinou velmi moudré. U pacienta nejprve zkontrolujte část ramen a chodidla, či mají správnou teplotu těla, protože nízká teplota kůže může být příčinou toho, že do srdce a vnitřních orgánů bude proudit velmi mnoho krve, což je pro tyto orgány zátěží.
Dokonce i při vystoupení tělesné teploty na 40°C bude krátké vystavení horké vodní koupeli anebo přikládání teplých obkladů účinné při léčení infekce způsobené horečkou, přivede krev na povrch těla, uvolní svaly, prohloubí dýchání a sníží horečku.
Metody tělesného ochlazování, jejichž cílem je snížit horečku, mohou být pro pacienta vyčerpávající – v důsledku zimnice a dalších reakci – což oslabuje jeho sílu v boji proti nemoci. Při takových vážných nemocech, jako je třeba břišní tyfus mohou mít studené aplikace škodlivé následky.
K procesům, které pomáhá uchovávat teplo v těle patří zimnice, stahování vzpřimovačů chlupů (husí kůže) a stahování povrchových krevních cév, čehož je důsledkem, že krev směřuje z kůže do hlubších tkání. Během horečky může teplota povrchu těla, zvláště teplota prstů na nohách, zůstat na té jisté úrovní jako před horečkou anebo může být dokonce ještě nižší, zatímco vnitřní teplota se zvyšuje. Tento fenomén je způsobený zúžením krevních cév v kůži a rozšířením krevních cév v hloubce těla při uchovávání tepla. Proto je nutné během horečky vyvolat výdej tepla pomocí zvýšení teploty kůže a následnému rozšíření cév.
Rozpětí tolerance tělesné teploty je od 22,2 do 43,8°C. při teplotě od 43,8 do 44,3 °C už člověk ztrácí vědomí. Při teplotě 44,4°C ve většině tělesných buněk dochází k nezvratným proteinovým denaturacím. I při klesání teploty dochází k podobným účinkům. Mezi podmínky, které snižují tělesné teplo, patří půst, spánek a krátké aplikace tepla, které snižují produkce tepla a zvyšují vylučování tepla.
Normální tělesné teploty povrchové a vnitřní
J. H. Kellog
Shrnuto z knihy Hydroterapia Agatha M. Trash, Advent Orion s.r.o 1995, str. 35-40.