Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007    nasezdravi@seznam.cz

Ach jo. Jak je to jen možné? Slyšela jsem část rozhovoru o mně a jedna strana mluvila jen o mých chybách. To jako nedělám vůbec nic dobře? To jako nic neumím, nic nezvládám? Na vše na co sáhnu, to pokazím? Nedostala jsem od Boha žádné dary, kterými bych mohla dělat druhým radost? Byla jsem tak smutná z toho všeho, že jsem vyčerpáním usnula.

Ráno byl trošku frmol, takže jsem na včerejší rozhovor moc myslet nemohla. Jela jsem totiž vyřizovat praxi do Uherského Hradiště. Studuji na zdravotní sestřičku. Jednání s vrchní sestrou proběhlo hladce a ještě jsem mohla po cestě pozdravit pár známých lidí. Při příchodu na autobusové nádraží jsem zjistila, že nejbližší autobus domů mi jede,až za více než půl hodiny. Jenže, co mám dělat? V tom dešti se mi nikam nechtělo. Nakonec ale zvítězil můj mlsný jazýček a já se vydala do mé oblíbené pekárny. Do sáčku putoval slaný zlínský rohlíček a ještě jeden kousek jiného pečiva. Zaplatila jsem a už jsem pelášila na autobusové nádraží, abych si tu dobrotu mohla v klidu vychutnat. Jen, co jsem již zmiňovaný slaný rohlíček vytáhla z pytlíku, ucítila jsem nádhernou vůni pekárny. Že bych pomalu začala docházet na to, co mě včera tak trápilo? Vždyť ten rohlíček voní pekárnou, ale jistě i pekařem, který ho připravoval, hlídal v troubě, sundával z plechu a rovnal do ošatky na pultu pekárny. Jé a tak je to přece i se mnou. Bůh mě zamýšlel , připravil mi cestu, dal mi úkol který zde mám splnit a já Jím jsem poznamenaná. Kousnula jsem celá zamyšlená do rohlíku a ucítila hodně slanou chuť. Ale co ta sůl? Vždyť pekař, který tento rohlík upekl  jistě chtěl, aby chutnal všem. Na mě je sice trochu slaný, ale jiný by třeba řekl, že je slaný málo. Ale co z toho plyne pro mě? Už to mám. Jde o vnímání. Někomu se ty mé vlastnosti, které od Boha mám třeba líbit budou, někdo s nimi třeba nikdy spokojen nebude. Ale já věřím, že ten pekař je na svůj zlínský slaný rohlíček hrdý, jak se mu povedl a přála bych si, aby byl i můj Otec hrdý na to, jak jsem se Mu povedla já.

Už začínám mít zase hlad. Ještě mi tam zbyl kousek toho rohlíčku. Asi si ho dojím. I když je tak hodně slaný.