Jednoho dne se k nám do domu přistěhovala paní, či já vím odkud, snad z Kroměříže, a jak to ženský umí, hned se jaksi s tou moji potkaly,daly se do řeči a revoluce tou chvílí u nás začala. Ještě se ženský párkrát potkaly na chodbě u výtahu,bydlíme v devátém patře.
A jednoho dne se, už nevím pod jakou záminkou, ta ona žena objevila s klepáním u našich dveří. Tak ji moje paní pozvala dál, jak se sluší a patří. Já jsem si zrovna četl a najednou mi cosi zbystřilo sluch a slyším, že nejí maso vůbec žádné a začala mou ženu přesvědčovat, že by jsme to měli zkusit také. To už mě začalo tak trochu zvedat ze židle a v duchu jsem moji ženě spílal, že s ní navázala takový poněkud divný hovor. Sice jsme jedli jen drůbeží maso, ale i to ta ona zavrhovala a sváděla k tomu i moji ženu. Když jsem onu ženu si tak bokem prohlédl, tak si říkám, no jak můžeš tvrdit takový nehoráznosti, když se na tebe podívám a vidím před sebou tak sto deset kilo živé váhy, tak jsem začal přemýšlet, jak ji od nás, hlavně od moji ženy dostanu do patřičné vzdálenosti od našeho bytu. Po jejím odchodu k mému zděšení mně moje žena navrhla, že by jsme to mohli zkusit a já byl v šoku. V tu ránu jsem si myslel, že mě budou omývat, řka: "Budeš vařit tak jak si vařila doposud." Tím jsem si myslel, že vše o tomto u nás skončilo, ale to jsem byl na velkém omylu.
Protože mám manželku hodnou a hlavně diplomata v našem manželství, tak jsem tomuto nevěnoval obzvláštní pozornost, ale! po nějaké době mně cosi vnuklo do hlavy, že se něco změnilo, že z toho našeho jídelničku něco ubylo. Sice bylo masa (kuřecího) čím dál tím míň, ale za to přibyly chutné pomazánky,velmi dobrá sice nějaká sekaná,více zeleniny a salátů z ní. Já si tehdy říkal, ono tě to přestane bavit, ale ouvej nepřestalo, mně to vcelku chutnalo, a tak jsem se jaksi začal smiřovat s tím, že maso je u nás věc, která se nenajde a tím i nevaří.
Dnes už jsou to skoro pět let, jsme tady, neumřeli jsme bez masa, jak jsme od hodně lidí slyšeli, že by bez něho umřeli, a do dnešní doby nejíme, ani nekupujeme nic z potravin živočišného, tedy ani mléko, sýry, vajíčka, sladkosti, tuky.
Co se tím u nás změnilo, mnozí se ptáte? Moc! Zapomněl jsem případné čtenáře informovat o tom, že manželka trpí diabetem druhého typu a v době, kdy se z její strany potají odbouralo z naší stravy maso "spotřebovala" devadesát jednotek inzulínu, dnes po asi čtyřech letech upravila touto stravou tuto spotřebu na dvacet osm jednotek, nehledě, že se ji upravil tlak (trpěla vysokým tlakem), zlepšila se nám celková tělesná rovnováha, tři roky nevíme, co je to rýma, chřipka už vůbec ne a to nejsme očkováni. Proto si vážení čtenáři rozmyslete, jíst či nejíst maso, a vůbec přemýšlejte, zda člověk byl stvořen jako masožravec.
A ještě jedna věc, na kterou jsme přišli, a to,že maso, ať v jakékoli úpravě, je jen "nosič chuti". No uvažte hospodyňky, uvaříte-li maso jen ve vodě, chutná vám? Z vlastních zkušeností nepřeleze ani přes krk, vyvrátíte ho. Tak uvažte o tom všem.