Půst nebo syrová strava?
Mudr Kristina Nolfi – Dánsko
Divoká zvířata jsou silná, zdraví a nejsou náchylná k nemocem, žijí-li v krajině, kde nejsou znepokojována a poškozována člověkem. Zvíře, které žije volně v obdělávaném kraji, nebo žije jako hospodářské zvíře, může onemocnět, i když se nestará o potravu. Jeho narušený instinkt ho vede k tomu, aby potravu stále žralo. Půst je totiž přirozeným prostředkem k uzdravení.
Ani my lidé nemáme chuť k jídlu, jsme-li nemocní. Učili jsme se však, že musíme jíst proto, abychom si zachovali své síly. Tak přesto všechno jíme a nutíme tělo k zahřívání, i když nemá žádné šťávy potřebné pro trávení potravy a naopak potřebuje všechny své síly k boji proti nemoci. Je-li tělo ponecháno sobě samému, je schopno samo regulovat své síly k uzdravení …
Lokalizované nemoci způsobují tělu mimořádné vypětí pro vypuzení silných jedů, které se samy nemohou vylučovat obvyklými vylučovacími cestami. Jelikož je tělo takto zaměstnáno odstraňováním těchto jedů, může být jakákoliv potrava přímo škodlivá. Tělo není schopno vylučovat v tak velkém rozsahu a zároveň trávit.
Jestliže onemocníme nějakou akutní nemocí, musíme se zdržet jídla, jestliže necítíme hlad, a pít pouze vodu. Zároveň se musíme postarat o odpočinek a čerstvý vzduch, takže tělo si bude umět s touto nemocí poradit. V klidu bude schopno se postarat o své vyčištění, a tak vypudit všechny jedy z krve. Když se opět dostaví chuť, tělo se rychle zotaví a doplní to, co spotřebovalo.
Není třeba zdůrazňovat, že největším zločinem naší doby je, nutit k jídlu lidi trpící akutní chorobou.
Jestliže se každodenně přejídáme mrtvou stravou, pak nám občasný jednodenní nebo dvoudenní půst může jen prospět. Nejsem však přívržencem delšího půstu, pokud nejsme nemocní. Neboť při zpětném návratu k mrtvé potravě nastane pozvolna stejná situace jako před půstem. Nebylo tedy dosaženo ničeho trvalého.
To, čeho půstem chceme dosáhnout, je nejčastěji úbytek na váze a lepší zdraví. Avšak zkušenosti, získané ze sanatoria v Humlegaardu mne mnohokrát přesvědčily, že toho lze dosáhnout daleko snadněji, přidržíme-li se prosté syrové stravy. Po té stravě nebudeme hladoví, ani unavení, zachováme si svoji pracovní schopnost, zlepší se nám nálada, síly se zvýší, budeme vypadat mladší, budeme se cítit volnější a svobodnější. Ztráta na váze činí u značně přejedených lidí denně čtvrt a půl kilogramu až do dosažené té váhy, kterou měli ve svém mládí. Pokračuje-li se déle se syrovou stravou obvyklým způsobem, dosažené výsledky jsou zachovány.
Obezita a půst
Americký filozof výživy, profesrot Chitteeden prokázal při pokusech s výživou na sobě samém a 27 jiných lidech po dobu 9 měsíců, že obvykle jíme dvakrát více, než kolik potřebujeme. Tohoto pokusu se účastnili lékaři, vojíni sanitních oddílů a sportovci.
Zpravidla nemá váha přestoupit počet kilogramů daný počtem cm nad 100 mínus 10%. Neexistuje skutečně žádný důvod proto, aby se váha postupem let zvyšovala. Právě naopak. Svalstvo se zeslabuje, váží méně. Při obvyklé stravě je kostra chudší na vápník a váží rovněž méně. V každém případě nesmí váha s přibývajícími lety přestoupit váhu z mládí. Musíme se naučit jíst pomalu, dobře žvýkat, nejíst příliš mnoho a nejlépe přestat, když nejvíc chutná. Nečiníme-li tak a dostaneme pocit, že jsme jedli příliš mnoho, pak je nejlépe, přeskočíme-li příští dobu jídla.
Myslíte na to, co jíte? Každé sousto požvýkejte v klidu a spokojenosti. To rozmnožuje žaludeční šťávy, posiluje zažívání. Když se hlásí pocit nasycenosti jsou žaludeční šťávy spotřebovány. Jíme-li víc, než kolik máme žaludeční šťáv potřebných pro trávení, pak podporujeme své nemoci místo svého zdraví.
Dobře rozžvýkaná potrava má velký objem, v poměru k množství, žaludeční šťávy se rychle spotřebují. Špatně rozžvýkaná potrava má mnohem menší objem v poměru k množství. V tom případě musíme jíst mnohem více, aby se přihlásil pocit nasycenosti. Běžné jídlo – mrtvé pokrmy, jsou chudé na vitamíny a zásadité minerální soli, takže možná jíme více kalorií, než kolik potřebujeme, abychom získali to nejdůležitější z těchto pro život tak důležitých látek. To může sloužit jako vysvětlení a omluva pro ty, kteří jí příliš mnoho. Jiné vysvětlení je v tom, že jestliže tímto přejídáním produkujeme více jedů, než kolik jich jsme schopni vyloučit v odpadových produktech, pak musíme ukládat tuk ve spodní vrstvě pokožky, abychom měli kde umístit tyto jedy způsobem pro organismus pokud možno nejméně škodlivý.
Na konec bývá náš organismus, zejména naše cévy, pozvolna poškozován pokračujícím přejídáním tak, že se naše látková přeměna značně sníží. Toto vyvolává špatnou náladu a my se zbytečně zlobíme. V takovém případě musíme především uvést do pořádku látkou výměnu. A pak teprve přistoupit ke snižování váhy. Tuková tkáň v příliš velkém množství je tedy skladištěm jedů v překyseleném a otráveném organismu. Proto je obezita tak nebezpečná. Vytváří přístup pro všechny naše těžké nemoci: rakovinu, kornatění tepen, pakostnici kloubů, cukrovku aj.
Pustíme-li se do provádění půstů a používáme-li pouze vodu, musíme žít z našeho vlastního kyselého tuku, což je velmi nezdravá strava. Jedovaté látky, které jsou v ni, se uvolňují a dostávají se do krve. Krev nemá schopnost je vyloučit. Pro tento úkon jí chybí vitamíny, zásadité látky a minerální soli. Organismus si pomáhá tím, že začneme-li jíst běžný pokrm, znovu začne ukládat tuk ve spodní vrstvě pokožky, aby měl kam ukládat jedy z krve. Pak stoupá váha mnohem rychleji, než tomu bylo dříve. Tím se stane, že všechny naše potíže z hladovění zůstaly bez užitku.
Viděla jsem jistou mladou dívku, která prodělala tuto zkušenost sama na sobě. Po 14 dnech hladovění byly na ní opačné účinky. Říká se, že se má hladovět tak dlouho, až je jazyk čistý. To prý je znamení vyloučení jedů z krve. Jazyk se však může stát čistý velmi rychle z důvodu, že překyselený organismus není schopen vylučovat jedy v půstu. Při úplně syrové stravě naproti tomu vidíme, že se jazyk potáhne mnohem víc než kdykoliv jindy. V každém případě aspoň na začátku, jak žlutě tak zeleně, protože nastává silné vylučování jedovatých látek.
Spolehneme-li se na syrovou stravu, podávanou 3x denně, a nejíme více, než na co máme opravdovou chuť, ba spíše se zdržíme, když nám jídlo nejvíce chutná, pak nikdy neonemocníme a nebudeme potřebovat půst. Přitom je třeba zachovat i nezbytný spánek ve správný čas během 24 hodin a také při nejmenším hodinu práce na čerstvém vzduchu, na příklad v zahradě nebo v létě sluneční lázeň. Takto se z nás stanou rozzáření lidé. Šťastní svou existencí.