Příběh o dvou koních Autor neznámý
Nedaleko našeho bydliště je louka, na které pobíhají dva koně. Z dálky se zdá, že jsou jako všechny koně. Když se však u nich zastavíte, zjistíte něco velice zajímavého. Když jednomu z nich pohlédnete zblízka do očí, zjistíte, že je slepý. Jeho majitel se přesto rozhodl, že si ho i tak ponechá a postará se o něj, aby měl také slušný život. A tato skutečnost sama o sobě je velice zajímavá! Když nejste od nich daleko, uslyšíte zvonění zvonku. Pak se rozhlížíte, aby jste zjistili, odkud to zvonění přichází. Nakonec zjistíte, že přichází od menšího koně. Malý zvonek je přivázán k jeho chomoutu. Zvuk zvonku dává slepému koni informaci, kde se jeho koňský přítel nachází, aby jej mohl následovat.
Když tyto dva koně pozorujete, zjistíte, že ten menší se stále ohlíží po svém příteli a sleduje, kde je a jestli uslyší zvonění. Ten slepý důvěřuje svému vůdci, že ho nezavede na nebezpečné místo. A každý večer, když se vrací do stáje, častěji se zastavuje, ohlíží a dává pozor, zda ten slepý nezůstal někde daleko za ním.
Tak jako majitel těchto koní, ani náš Pán nás neopustil jen proto, že nejsme dokonalí a jsme plní různých problémů. Sleduje nás, aby nám pomohl, když se před námi objeví životní problémy. Mnohdy i my jsme v roli slepého koně a jsme navigováni hlasem našeho dobrého Pastýře, případně těmi, které nám Pán dá, aby nám byli nápomocni. Jenže i nás může Pán Ježíš použít, abychom byli očima pro ty, kteří nejsou schopni sami se orientovat.
Stává se, že dobří přátelé nejsou vždy na blízku, ale víme, že nejsou daleko od nás.