Vaše vzkazy
Praktická teorie - Zdravý duch
Z našich článků
Naše zdraví - Stránky o zdravém životním stylu a duchovním životě. (c) 2007 nasezdravi@seznam.cz
- Nevolnost, zvedání žaludku, mdloba
- Candidóza (kvasinková infekce)
- Katar, nastuzení
- Zázrak půstu - 1. část
- GEOTERAPIE - Léčba zeminami
- Základní principy zdraví
- Co se hýbe, žije
- Neuvěřitelná zpráva
- O malém skeptikovi
- Pravda je zárukou a podstatou života celého vesmíru.
- Parní lázně
- Léčba použitím jílu
- O vápníku v pár větách
- Horečková koupel
Další články
Velikonoční zamyšlení
Již za pár dní zde máme Velikonoce. Pro někoho pouze jeden den volna, směsice lidových tradic a obyčejů, pro jiného je to zastavení a připomenutí si hluboké pravdy, která za těmito svátky stojí. Velikonoce nejsou pouze svátky jara a lidových tradic. Pravé Velikonoce, nebo-li Jití Hospodinovo, jak to nazývá samotná Bible, byly před mnoha lety ustanoveny samotným Bohem. Pojďme se společně podívat daleko do historie, pojďme do starověkého Egypta, do té tmavé noci otrocké poroby, kde byl vlastně poprvé představen předobraz toho, co se má stát v budoucnosti a co ovlivní život každého člověka.
Izraelský národ žil v Egyptě dlouhá léta. Odstěhovali se zde zcela dobrovolně v době, kdy Josef, Jákobův (Izraelův) syn, zde dosáhl předivným Božím vedením vysokého místa ve vládě. Byl vlastně druhým nejmocnějším mužem po samotném faraónovi. Tehdy se jeho bratři, otec a celé jejich rodiny zabydleli v zemi, která byla úrodná a krásná, kde žili v přátelství s původními Egyptskými obyvateli a jejich vládcem. Netrvalo to však dlouho. Nový Egyptský král, který neznal Josefa, ale věděl, co pro národ v době hladu vykonal, řekl svému lidu: "Aj, lid synů Izraelských je mnohý a silnější nad nás. Nuže, opatrně sobě počínejme před ním, aby se nerozmohl; a když by přišla válka, aby se nepřipojil i on k nepřátelům naši a nebojovali proti nám, a nevyšel z země" (2. Mojžíšova 1. kapitola 8-10 verš).
Proto Izraelský národ zotročil, nechal zabíjet děti a ztěžoval jim život více, než bylo únosné. Přesto Bůh měl pro svůj národ vysvobození skrze Mojžíše, který byl vychován na královském dvoře a poté v pustinách pouště při pasení ovcí. Tehdy jej Bůh povolal, aby zachránil jeho lid. A přestože Mojžíš, když přišel k faraónovi do Egypta, faraóna žádal o propuštění národa Izraelského, faraón národ nechtěl propustit, aby neztratil nejen neplacenou pracovní sílu. Proto Bůh zasáhl a zapůsobil na faraónovo tvrdé srdce hroznými katastrofami a problémy, které postihly celou Egyptskou zemi. Pouze území, kde bydleli Izraelité, bylo Bohem chráněno. Mor, kroupy, tma, nemoci a jiné pohromy zatvrdily faraónovo srdce natolik, že Bůh rozhodl, že přijde ještě poslední rána na zemi, jejíž vůdce stál v tak tvrdém odporu proti vládci celého vesmíru.
Mojžíš předstoupil naposledy před faraóna a řekl: "Toto praví Hospodin: Syn můj prvorozený je Izrael. Řekl jsem ti: Propusť syna mého, ať mi slouží. A nechtěl jsi ho propustit. Aj, já zabiji syna tvého prvorozeného" (2. Mojžíšova 4. kapitola 22.23 verš). Přestože Izraelité žili v opovržení Egypťanů, poctil je Bůh tím, že je vyvolil za strážce svého svatého zákona. Udělil jim zvláštní požehnání a výsady, takže zaujímali mezi národy první místo, jako prvorozený syn mezi bratry.
Bůh je trpělivý a milostivý. Pečuje o bytosti stvořené k jeho obrazu. Kdyby zkáza úrody a uhynutí stád přivedly Egypt k pokání, byly by bývaly životy dětí ušetřeny. Avšak faraón přikázal Mojžíšovi, aby se před ním pod trestem smrti již neukazoval.
Před vykonáním Božího rozsudku dal Bůh prostřednictvím Mojžíše příkaz Izraelským k odchodu z Egypta a poučil je, co mají dělat, aby se uchránili před přicházející pohromou. Každá rodina, buď sama nebo společně s jinou, měla zabít beránka nebo kůzle "bez vady" a svazečkem yzopu pomazat jeho krví "veřeje i nad dveřmi domu", aby anděl zkázy, který půjde o půlnoci, nevstoupil do jejich příbytku. Maso musí jíst upečené s nekvašeným chlebem a hořkými bylinami a to v noci; přitom měli být připraveni, oblečeni, obuti a sbaleni a jíst ve spěchu, "neboť to je Jití Hospodinovo," řekl Mojžíš.
Na památku tohoto velkého vysvobození měl Izraelský národ každoročně slavit tento den po všechny věky. "Bude vám ten den na památku, a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých; právem věčným slaviti jej budete." (2. Mojžíšova 12. kapitola 14. verš).
Přesnice se staly svátkem, který měl nejen upomínat na vysvobození z Egypta, ale který měl být předzvěstí i většího vysvobození, které vykoná Kristus vykoupením svého lidu z otroctví hříchu. Obětní beránek představuje "Beránka Božího," v kterém je naše jediná naděje na záchranu. Apoštol Pavel napsal ve svém dopise: "Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus." (1. Korintským 5,7). Nestačilo však zabít velikonočního Beránka; jeho krví musely být skropeny veřeje dveří; tak i zásluhy krve Kristovy musí pocítit duše člověka. Musíme věřit, že zemřel nejen pro svět, ale i pro nás samotné, pro každého z nás. Musíme si osvojit ctnost usmiřující oběti.
Yzop, který použili ke kropení krve, byl symbolem očištění, používalo se ho k očišťování malomocných. Již David řekl ve své písni: "Vyčisť mne yzopem, a očištěn budu, umyj mne a nad sníh bělejší budu." (Žalm 51,9).
Bylo třeba připravit beránka celého a nezlomit přitom jedinou kost; stejně jako jediná kost nebude zlomena Beránku Božímu, který za nás zemřel (viz Jan 19,36). Také tím byla znázorněna oběť Kristova.
Bylo třeba maso sníst. Nestačí totiž, že věříme v Krista, abychom dosáhli odpuštění hříchu; musíme vírou neustále přijímat duchovní sílu a posilovat se skrze jeho slovo, Bibli. Kristus pravil. "Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě. Kdož jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný." (Jan 6,53.54) A aby vysvětlil význam Slova, řekl: "Slova, kteráž já mluvím vám, Duch jsou a život jsou." (Jan 6,63). Ježíš přijal zákon svého Otce, za svého života vypracoval jeho zásady, ukázal jeho ducha a jeho blahodárnou moc na člověka. Následovníci Krista se musí podílet na jeho zkušenosti. Musí přijímat a vstřebávat slovo Boží, aby se stalo hnací silou jejich života a skutků. Silou Kristovou s musejí změnit k jeho obrazu a odrážet božské vlastnosti. Duch a dílo Kristovo se musí stát duchem a dílem jeho učedníků.
Beránek měl být pojídán s hořkými bylinami na vzpomínku hořkého otroctví v Egyptě. Stejně tak my, když pojídáme tělo Kristovo, musíme tak činit se zkroušeným srdcem a u vědomí svých hříchů. Velký význam mělo i použití nekvašeného - přesného chleba. Stejně tak musí odložit kvas hříchu všichni ti, kdo přijmou život a tělo Kristovo. Píše o tom Pavel církvi korintské. "Vyčistěte tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání … Nebo jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus. A protož hodujme ne v kvasu starém, ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti, ale v přesnicích upřímnosti a pravdy." (1. Korintským 5,7.8)
Dříve, než se jim dostalo svobody, museli izraelští otroci prokázat svou víru v nastávající velké vysvobození. Museli udělat krvavé znamení na svých domech, museli se se svými rodinami oddělit od Egypťanů a shromáždit se ve vlastních domech. Kdyby zanedbali jen jednu věc, nebyli by bezpeční. I kdyby byli upřímně věřili, že učinili vše, co bylo zapotřebí, nebyla by je byla pouhá přítomnost zachránila. Ti, kteří by byli nedbali příkazů Hospodinových, byli by ztratili svého prvorozeného.
Stejně tak všichni, kteří doufají, že budou vykoupení zásluhami krve Krista, by si měli uvědomit, že sami musejí něco udělat, aby zajistili své spasení. Jen Kristus nás může vykoupit z trestu za přestoupení, my se však musíme odvrátit od hříchu k poslušnosti. Člověk bude spasen vírou, ne skutky; svou víru však musí dokázat svými skutky. Bůh vydal svého Syna na smrt pro usmíření hříchu, zažehl světlo pravdy, ukázal cestu života, stanovil pravidla a prostředky, dal rady a poučení. A člověk musí nyní spolupracovat s těmito prostředky pro svou spásu, musí si vážit této pomoci a použít jí, věřit a být poslušných všech Božích požadavků.
Izraelští poslechli příkazy, které jim dal Bůh. Strašná to byla noc pro Egyptského vládce i všechny jeho tvrdé poddané. Hrozné bylo zavržení Boží milosti.
Přenesme se nyní do chvil, které Velikonoční svátky znázorňovaly.
Když Kristus trpěl v getsemanské zahradě a přesto přijal kalich viny každého člověka, jeho učedníci, ti jeho nejbližší, spali. V této strašlivé hodině zkoušky toužila Kristova lidská přirozenost také po soucitu jeho učedníků. Po své druhé modlitbě k nim přišel a našel je, jak spí. Dřímali. Jenom omezeně chápali utrpení a úzkost svého Pána. Ježíš chvílí láskyplně stál, skláněl se nad nimi a prohlížel si je se smíšenými pocity lásky a lítosti. V těchto spících učednících vidí znázornění spící církve. Když by měli bdít, spí.
.
Strašlivá hodina v Getsemane pominula. Náš Spasitel přijal kalich utrpení a vypil ho až do dna. Ve prospěch člověka zvítězil a ukázal, že jeho láska je silnější než smrt.
Když si uvědomíme, za jakou velkou cenu bylo vykonáno naše spasení, jaký bude trest těch, kteří sice vyznávají, že jsou následovníky Krista, a přesto se nedokážou sklonit v pokorné poslušnosti před požadavky svého Zachránce, a těch, kteří neberou kříž jako pokorní učedníci Krista?
Mnohým lidem historie pokoření a oběti našeho Ježíše nepohne duší a neovlivní více život, ani neprobudí hlubší zájem než číst o smrti jiných mučedníků. Mnozí smrtelně trpěli pomalým mučením. Jiní snášeli smrt ukřižováním nebo upálením. Čím se tedy od nich liší smrt drahého Božího Syna? Je pravda, že na kříži zemřel tou nejkrutější smrtí; a přece kvůli Němu z lásky trpěli jiní stejně, pokud jde o tělesné mučení.
Tělesná bolest však byla pouze malou částí utrpení milého Božího Syna. Byly na Něm hříchy světa a také vědomí hněvu jeho Otce, když snášel odplatu zákona. Jeho Otec skryl svou tvář. Nevinný, trpící Muž Golgoty si plně uvědomoval a intenzivně pociťoval oddělení, které působí hřích mezi Bohem a člověkem. Právě v této hrozné hodině temnosti, kdy je skryta tvář jeho Otce, kdy ho obklopují legie zlých andělů, kdy na Něm spočívají hřích světa, se z jeho rtů vydrala slova. "Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?"
Měli bychom se nad tím pořádně zamyslet. Když správně pochopíme toto smíření, uvidíme, že v porovnání s hodnotou věčného života je všechno bezvýznamné. Ztratit Kristovu přítomnost, znamená ztratit smysl celého života. Tohle není pouze strohá historie Velikonoc. Je to událost, která promlouvá do našeho života. Kristus nabízí i Tobě odpuštění a smíření. Nevíš, co tě čeká zítra, pozítří. První odmítnutí vede k dalšímu mnohem snadnějšímu odmítnutí Božího pozvání ke změně života. "Dnes uslyšíte-li hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých." (Židům 4,7)
Přeji si, aby nám Velikonoční svátky připomněly tu pravou hodnotu života Bohu k slávě a ostatním lidem ku pomoci. Buďme nezištně užiteční pro druhé a tak budeme požehnáním i sami sobě.
Autor: Žanika
Některé popisy událostí a fakt jsou volně převzaty z knihy Patriarchové a proroci a Kristova utrpení od Ellen White
